Bylo obsazení svobodného města Gdaňsk alias Danzigu předobrazem nedávného ruského „osvobození“ Krymu? Je ruská vojenská „pomoc“ ruskojazyčným obyvatelům východní Ukrajiny napodobeninou zálusku Třetí říše na Sudety? A hlavně – je chování Západu, který se zatím zmohl jen na selektivní protiruské sankce, obdobou mnichovanství?
Posledně jmenovanou paralelu například o víkendu vytáhl lidovecký lídr Pavel Bělobrádek („Nemůžeme Ukrajině udělat totéž, co udělali nám spojenci v Mnichově“), když kritizoval náznaky odporu k novým protiruským sankcím zaznívající z úst premiéra Bohuslava Sobotky. Nedávno se zase objevily paralely s jinou ruskou, respektive sovětskou vojenskou avantýrou – naším 21. srpnem.
A jedna spíše náhodná paralela na závěr: právě z Gdaňsku pochází nový „prezident“ EU Donald Tusk. Uvidíme, jestli ho semele bruselská mašinérie, anebo se mu nějakým zázrakem podaří přispět k tomu, aby se historie neopakovala ani v nepřesných paralelách....
ČTĚTE TAKÉ: |
Každá historická paralela samozřejmě pokulhává, nic se neopakuje jako přes kopírák. Přesto lze některé podobnosti vysledovat. V případě Ukrajiny je to věc, která nyní ve světle otevřené ruské invaze už trochu zapadla – tzv. Budapešťské memorandum. V něm se Američané, Britové a Rusové (ano, opravu i oni!) v roce 1994 zavázali, že budou „respektovat nezávislost a suverenitu a existující hranice Ukrajiny“ výměnou za to, že se Kyjev vzdá jaderných zbraní.
Memorandum se už ruským vpádem na Krym proměnilo v cár papíru a stejně tak jsou k smíchu i garance velmocí. Tím byl vypuštěn z láhve džin nedůvěry, kdy se už nedá věřit ani elementárním zárukám. Právě proto je na místě mluvit o nejhorší krizi v Evropě po skončení studené války – jakkoliv může být přirovnávání k Mnichovu přehnané.
