Kdo neskáče, není Čech, skandovalo se v roce 1998 po olympijském zlatu hokejistů z Nagana. I tohle heslo je překonáno. V Česku skáče, běhá, plave, lyžuje, hraje fotbal či závodně střílí 11,4 milionu lidí. Tolik sportovců dokázala vyprodukovat desetimilionová země. Má to jen jednu chybu. Hodně z nich skáče, běhá či plave jen na papíře. To absurdní číslo není výplodem ani podvodu, ani mystifikace, ale prosté početní operace.
Ten, kdo je registrován v jednom sportovním svazu, reprezentuje jednoho sportovce. A ten, kdo v pěti svazech, reprezentuje pět sportovců. A to i tehdy, je-li už v důchodu a na sport chodí jen jako divák. Sečteno podtrženo – 11,4 milionu.
Kdybychom takto počítali alkoholiky, našli bychom jich taky přes deset milionů – alkoholiky pivní, vinné, rumové, vodkové, kmínkové, fernetové...
Připomíná to gymnaziální humor, ale není to humor. Je to výsledek uvažování, které přiděluje peníze podle síly členské základny. A jak jinak ji zjistit než spočítat registrace? Kdyby se toho dožil Miroslav Tyrš se svou ideou antické kalokagathie, asi by mu zaskočilo.
