Letní prázdniny začínají. Němci vyrazili k Baltu a Severnímu moři, pláže byly přeplněné |
Prioritou je potřeba, aby ten krok vycházel z aktuální znalosti věci. Vláda by ho tedy mohla oznámit 30. června. Protichůdnou prioritou je potřeba, aby lidé informaci měli s předstihem. Aby – když začaly prázdniny a značná část národa se dá do pohybu – včas věděli, co, kde a kdy se nesmí, respektive musí.
Příklad: Bude-li od 1. července zrušena povinnost nosit roušky ve veřejné dopravě, ale nikoliv v Praze či na Karvinsku, lidé by měli znát detaily. Aby se nemuseli vyptávat třeba takto: To jako když pojedu s dětmi vlakem z Budějovic do Prahy, máme si nasadit roušky už v Říčanech? Bude-li v těchto informacích chaos, jen to ještě víc podkope beztak už slábnoucí ochotu občanů dodržovat státní karanténní opatření.
Není to česká specialita. Příklady z Evropy ukazují, že loajalita k pokynům státu se drolí už teď. Když na jihu Anglie udeří vedra s teplotami 34 °C, národ se prostě vyvalí na pláže, i když trvají restrikce a hospody či kadeřnictví se otevřou až příští sobotu. Jenže vidíte-li na fotkách ty davy mířící k moři, řeknete si, že by je nezastavila ani tanková divize. Působí to jako hlasování nohama, v němž vyhrála úplná volnost. Švédové si zase užili svatojánskou noc (midsommar) a kašlali na vládní pokyn, aby se akcí účastnilo maximálně padesát lidí. V tom Švédsku, kde vláda nespoléhá na příkazy, ale na odpovědnost občanů. Ti mohou odpovídat jen za své vlastní chování. Ale co když takové chování přikrmí celospolečenský průšvih? Kdo nakonec ponese odpovědnost? Tak se ptá švédská novinářka Lovisa Heroldová.
I proto je věru žádoucí, aby se čeští občané dovídali o změně pravidel od 1. července jasně a včas. Jinak by i oni mohli začít „hlasovat nohama“.
