Kdo jiný než člen TOP 09 by měl vědět, jak podlé byly útoky na svérázné vyjadřování Karla Schwarzenberga (šéf TOP 09). A jako trojnásob účelový klacek to působí z úst vystudovaného filologa Korteho. Kdo jiný by měl znát zákruty jazyka. Ale to vše už bylo více či méně důrazně řečeno.
ČTĚTE VÍCE: |
Ta věc má ovšem i svou širší společensko-historickou stránku. Žijeme v zemi, kde se ještě před sto lety používalo jazyků více – od češtiny, slovenštiny, němčiny, maďarštiny, jidiš i polštiny až po rusínštinu. Ještě před čtvrtstoletím zbývala aspoň čeština, slovenština, maďarština a polština. Teď už de facto pouze čeština.
Z toho plyne tolik. Požadavek na srozumitelnou češtinu i po lidech, kteří se jen drobně odchylují od normy, působí tím bizarněji, čím víc se u nás zúžila škála užívaných jazyků a čím homogennější charakter – jazykově i etnicky – Česká republika získala.
Společný evropský referenční rámec pro jazyky
Tuto zvláštnost ilustruje i další moment. Ústav pro jazyk český AV ČR opřel svůj odborný posudek v „kauze Babiš“ o Společný evropský referenční rámec pro jazyky.
I to o něčem vypovídá. Pozná to každý, kdo v jisté době přišel do styku s Československou lidovou armádou. V té navýsost federální instituci se míchaly geny, etnicity i jazyky do takové směsi, že čeština Andreje Babiše je proti tomu slabý odvar.
Mezi absolventy vojenské katedry Karlovy univerzity mají někteří důstojníci z té doby i jejich „hlášky“ kultovní charakter. Třeba: „Matka švadlena, syn vysokoškolský učitel.“ Nebo: „Jak vy k my, tak my k vy.“
Když empatie nestačí
Někteří z toho šíleli, někteří se tomu smáli, ale nebylo nikoho, kdo by tomu nerozuměl. I Babišova čeština by se dala vysvětlit i pochopit prostou empatií a osobní zkušeností.
Když to ale chceme mít vědecky, poměřujeme ji Společným evropským referenčním rámcem pro jazyky. Upřímně řečeno, Babišova čeština je srozumitelnější než newspeakový název onoho evropského dokumentu. Ale co s tím naděláme, když nová doba si žádá nové úkoly.
