8. května 2017 12:09 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

PETRÁČEK: Macronův triumf míří k otázce, zda chceme být v jádru EU

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 16Diskuse
Projev nově zvoleného prezidenta Francie E. Macrona. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Projev nově zvoleného prezidenta Francie E. Macrona. | foto: Reuters

PRAHA Emmanuel Macron jasně zvítězil ve finále volby prezidenta Francie. Tím potvrdil několik jistot, ale i nejistot. Prostě to, že plusy mívají i své minusy.

Francie teď dokládá, že i ve velkém státě EU lze soupeřit s protisystémovou stranou a jednoznačně ji porazit. Nenaplnil se těsný výsledek z britského referenda o setrvání v EU, rakouské volby hlavy státu či zápasu o prezidenta USA. Ale toto jasné vítězství se neopírá o zavedenou stranu, nýbrž o hnutí soukromníka Macrona. Čímž dává nechtěně do jisté míry za pravdu Marine Le Penové, že hlavním poraženým je současný systém.

Francie je první velkou zemí EU, v níž volby jasně vyhrál „proevropský kandidát“. Ano, Macron je eurofederalista, který je pro další integraci EU, jenže i to přináší háčky. Je pro EU, ale zároveň pro její hlubokou reformu. Chce, aby se opírala o eurozónu, jež by měla vlastní parlament i vlastního ministra financí, ale není jasné, co na to říká Německo. Je pro vstřícnost k běžencům, ale zároveň je proti povinným kvótám na jejich přerozdělování. Je pro ekonomickou otevřenost, ale zároveň je pro sankce vůči těm francouzským firmám, jež by přesunuly výrobu do zemí s nižší cenou práce na východě.

Máme-li pro to vše najít nějaký společný jmenovatel, vnucuje se výraz dvourychlostní Evropa, přesněji dvourychlostní EU. Macronova vize vyznívá takto. Žádný stát nebudeme nutit k přijímání politik, jaké se mu nelíbí. Ale stát, který je nepřijme (který zůstane mimo eurozónu, společnou obrannou politiku atd.), se bude muset smířit s okrajovou či pasivní pozicí při rozhodování o EU.

Uskutečnění té vize záleží na řadě dosud neznámých faktů. Na tom, jak za měsíc vyzní parlamentní volby ve Francii (zda Macron získá stranickou podporu). Na tom, jak vyzní tytéž volby v Německu za čtyři měsíce. A také na tom, do jaké míry se shodnou francouzské a německé elity na takových „detailech“, jako je společný evropský dluhopis – tedy společné ručení za dluhy konkrétních států.

Ale ať už to nakonec vyzní jakkoliv, v září bude nejenom po německých volbách, ale nastane doba, kdy velké konstitutivní státy EU budou mít rozdané karty na léta dopředu. Nebudou se muset starat o vnitřní zápas s protisystémovými silami a budou se moci soustředit i na jiné věci. Prostě přijde doba, kdy nám – zemím a společnostem na východě EU – přímo či nepřímo položí otázku: Chcete být v jádru EU? Tak pro přiblížení k němu něco dělejte. Nebo nechcete? Tak se zařiďte podle svého. A čas na promýšlení jasné odpovědi se právě začal odpočítávat.

  • 16Diskuse
Zbyněk Petráček

Autor

Zbyněk Petráčekzbynek.petracek@lidovky.czČlánky

Najdete na Lidovky.cz