Kaddáfího proces byl krátký, ještě kratší než u rumunského diktátora Ceauseska. Nikdo to neřekne nahlas, ale příčina je v obou případech stejná. Pokud Kaddáfí vládl 42 let, těžko najít Libyjce, který si s režimem nezadal. Kolik lidí pak mohlo mít zájem, aby vyšly najevo detaily té doby?
Nebo i šířeji: kolik světových lídrů by chtělo veřejně rozebírat, jak se po pádu Saddáma Husajna stal ze „vzteklého psa“ spojenec Západu? Jak ten muž stál v čele Africké unie a ještě před rokem vítal státníky EU?
Je dobře, že Kaddáfího nedostali západní vojáci, ale libyjští rebelové. I proto je šance, že Kaddáfí přežije coby legenda, mizivá. To nebyl Che Guevara, jenž se nechal zastřelit těsně po Kristových letech. Kaddáfího konec připomněl spíše Saddáma – i jeho, škemrajícího, vytáhli potupně z díry. Případný konec pro diktátory.
