Pociťujeme oprávněnou hrdost, že ve stále více ohledech jsme pevnou součástí vyspělého Západu. Kupní silou už jsme překonali země jako Portugalsko či Řecko. Ale hledáme-li vnější znaky postkomunismu, jeden je po ruce. Policista, který si přivydělává na stavbě či jako taxikář, zosobňuje postkomunistický svět. Můžeme x-krát argumentovat, že škrty a úspory patří k étosu Evropy, můžeme se x-krát vysmát šerifovské mentalitě, ale policista opravdu zosobňuje zákon.
Máme jistotu, že policista, který si přivydělává na stavbě, nepohrdne přivýdělkem i dále za hranicí zákona? S policisty, kteří si přivydělávají, počítáme dejme tomu v Moldavsku nebo v Albánii, prostě tam, kde přivýdělek patří k étosu státního úředníka a kde od policie nečekáme vůbec nic. Jsou-li takoví i u nás a nelzeli rozpočtové úspory a škrty obejít, je třeba jasně říci: Je lepší policisty propouštět a ty zbylé držet spíše na úrovni amerických šerifů než moldavských milicionářů.
