A pak říjen – ne srpen! – 1968 s kapitulací československých poslanců, kteří schválili (jen čtyři byli proti) sovětskou okupaci, ač s ní většinou nesouhlasili.
Patří včerejší schválení Lisabonské smlouvy parlamentem do této řady? Podle Václava Klause ano. To, že někteří senátoři změnili svůj původně odmítavý názor na smlouvu, prezident považuje za selhání značné části politických elit, známé z historie.
Všichni víme, že praktická politika se bez nadsázek a přehánění neobejde. Že demagogie nachází ve vyhrocených chvílích živnou půdu. Ukázkou takové demagogie je už dilema „Lisabon, nebo Moskva“ vnucované proponenty smlouvy. Ale srovnávat schválení Lisabonu s kapitulací před krvavými režimy totalit, to je selhání soudnosti i zdravého rozumu.
Patří včerejší schválení Lisabonské smlouvy parlamentem do této řady? Podle Václava Klause ano. To, že někteří senátoři změnili svůj původně odmítavý názor na smlouvu, prezident považuje za selhání značné části politických elit, známé z historie.
Všichni víme, že praktická politika se bez nadsázek a přehánění neobejde. Že demagogie nachází ve vyhrocených chvílích živnou půdu. Ukázkou takové demagogie je už dilema „Lisabon, nebo Moskva“ vnucované proponenty smlouvy. Ale srovnávat schválení Lisabonu s kapitulací před krvavými režimy totalit, to je selhání soudnosti i zdravého rozumu.
