S odstupem vycházejí najevo i jiné charakteristiky prezidentské vlády – třeba taková, kterou by šlo shrnout slovy „jaký prezident, taková vláda“. Až nyní jsme se například dozvěděli, že loni v prosinci se Rusnokova vláda odmítla zabývat zprávou národního protidrogového koordinátora Jindřicha Vobořila. Ta zpráva upozorňovala na nárůst spotřeby legálních i ilegálních (alkohol, tabák) drog. Tím samozřejmě neobjevila Ameriku, ale postavila se svými argumenty i autoritou za výstrahu, že spotřeba narůstá i mezi dětmi. Že právě už děti třeba přesedlávají z piva na tvrdší alkohol.
Proč se tou zprávou Rusnokova vláda odmítla zabývat? Podle exministra vnitra Peciny prý proto, že s ní nesouhlasil žádný resort. Ale člověk se nemůže ubránit dojmu, že nepřímou roli tu sehrála i vstřícnost vlády k hlavě státu. Už skoro rok byl v úřadě prezident Zeman, který rizika legálních drog veřejně a demonstrativně bagatelizuje – kudy chodí, tam popíjí a tam si i žádá nezbytný popelníček.
Úhrnem: když Rusnokova vláda bagatelizovala zprávu protidrogového koordinátora Vobořila, neodrážel se v tomto jejím kroku fakt, že prezident Zeman bagatelizuje špatný vliv legálních drog? Je to něco, co nelze tvrdit ani doložit pomocí faktů či archiválií (například zápisů z jednání). Ale ve voličích to chtě nechtě takový pocit vzbudí.
Pokud by stejný postup zvolila i vláda Sobotkova, ve voličích by takový pocit jen posílil. Utvrdili by se v názoru, že „jaký prezident, taková vláda“. (Jako například v Rusku, kde vláda – vstřícně k asketickému prezidentu Putinovi – zvažuje zákaz víkendového prodeje alkoholu.) Postaví-li se Sobotkův kabinet riziku legálních drog čelem, posílí naopak dojem, že ryze prezidentská byla jen vláda Jiřího Rusnoka. Uvidíme.
