Většinu mého studia tvořila historie. Snažil jsem se pochopit, proč se nějaké události staly, proč se stavěly ty a ty pomníky, proč jsme se dostali tam, kde jsme nyní. A proto nemám rád jejich odstraňování z veřejného prostoru.
Domnívám se, že i ta „špatná“ historie, ta, která se neodehrála podle dnešních demokratických standardů, má mít své pomníky. Své připomínky toho, kam jsme to dotáhli, když jsme zapomněli na obranu demokracie, základní svobody, na naši lidskost.
