Polemika se dostala do takových poloh, že jde zhruba z 95 procent o lži. Je tomu tak proto, že se v této problematice nejvíce angažují lidé, kteří se v ní neorientují, nemají příslušné vzdělání, zkušenosti a praxi a manipulují s laickou veřejností. Mám na mysli především pseudoodborníky a zdivočelé ochránce lidských práv či romské aktivisty – Romy z povolání a romské organizace, které se na tomto poli hojně zviditelňují a „vykazují činnost“, a tak zdůvodňují svoji existenci.
Objevují se falešně prezentované teze:
Romští žáci jsou neoprávněně vřazováni do základních praktických škol.
Třiceti zvláštním školám hrozí výmaz. Učily zdravé děti jako postižené |
Do ZŠP jsou vřazováni, protože tam patří. Tyto školy jsou pro romské žáky velikým dobrodiním a pomocí, stejně jako jsou pro slabozraké brýle nebo pro nedoslýchavé naslouchátka. V základní škole nestačili tempu a rozsahu učiva a propadali. Učivo nezvládali ani s podpůrnými a nápravnými opatřeními, proto byli základní školou navrženi, Pedagogicko-psychologickou poradnou (PPP), Speciálně pedagogickým centrem (SPC) nebo jiným poradenským zařízením doporučeni a po souhlasu rodičů převedeni do ZŠP.
Jestliže rodič s převedením nesouhlasí a nepodepíše informovaný souhlas, jeho dítě se do ZŠP nikdy nedostane, bude dále vzděláváno na základní škole – a to i v případě, že dítě trvale neprospívá. Rodič má právo svobodné volby. Toto pravidlo platilo vždy. Takže není a nikdy nebyl žádný důvod ke stížnostem typu „dítě bylo neoprávněně zařazeno do ZŠP“.
Romští žáci jsou vřazováni do ZŠP, i když nemají lehkou mentální retardaci.
Romové zažalují Česko. Neprávem prý končí ve 'zvláštních' školách |
Romští žáci jsou často hendikepováni kromě jiného nepodnětným rodinným prostředím, které v období do šesti let rozhodujícím způsobem ovlivňuje a formuje jejich vývoj a většinou je poznamenává na celý život. Opoždění, které v tomto období vzniká, nelze většinou dohnat a následky tak bývají převážně celoživotní. Nejvýrazněji se pak projeví při vstupu do 1. ročníku základní školy. Toto opoždění je sociální druh mentální retardace, která je ve skutečnosti lehkou mentální retardací (LMR - dříve se také nazývala sociální debilitou), která se projevuje nejmarkantněji právě neschopností plnit úkoly v základní škole.
A není to jen kognitivní porucha, ale i porucha osobnostní. Každý jedinec má své limity, svůj strop. Často se chce po dětech něco, čeho nejsou schopné, co nemohou plnit ani při plném nasazení a s podpůrnými a nápravnými opatřeními. Prostě nestačí tempu a rozsahu učiva a při trvalé neúspěšnosti se pak dostavují psychické problémy, nechuť ke školní práci, stres, únikové reakce, záškoláctví, agresivita a řada dalších negativních projevů, které postihují a deformují i jeho osobnostní vývoj. V tento moment přichází na řadu, a to zcela oprávněně, návrh na převedení do ZŠP. Představa některých „odborníků“, že se dítě může vrátit ze ZŠP zpět do ZŠ, zůstane vždy jen zbožným přáním, protože je zde opoždění dva až tři roky.
Všichni ti „odborníci“ také tvrdí, že je třeba přísně odlišovat mentální postižení od sociálního znevýhodnění. Jak? Neuvědomují si, že pro potřeby vzdělávání jsou na tom obě skupiny na začátku docházky do základní školy prokazatelně stejně – nejsou připraveny a nejsou schopny plnit požadavky základní školy. Přesně rozlišit a určit, kdo do které skupiny patří, je opravdu obtížné, ne-li nemožné, velmi často se jedná o kombinaci obou. Jestliže má tedy LMP podobné nebo identické projevy jako sociální znevýhodnění, mohou se tyto dvě skupiny žáků úspěšně vzdělávat společně, a to se také správně děje. Žáci jsou vzděláváni podle přílohy Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Takže převedení žáka do ZŠP je přirozené vyústění akutní potřeby podpůrných opatření, která jsou podobná nebo stejná jako pro děti s LMP.
Romští žáci jsou na ZŠP ochuzeni o část učiva a informací, protože školní vzdělávací program ZŠP je redukován. Po ukončení ZŠP absolventi nemohou dále studovat na odborných učilištích a SŠ, případně dále na VŠ, proto se špatně uplatňují na trhu práce.
Zrušení 'zvláštních' škol zvýší počet agresorů, kritizuje úřad Pilař |
Ano, učivo na praktických školách je redukováno, školní vzdělávací programy jsou méně obsažné, přesto je obsah vzdělávacího programu natolik obsažný, aby vyhověl požadavkům, které na žáky budou kladeny v odborných učilištích. I tak se ale často stává, že žáci převedení do ZŠP nezvládají ani toto redukované učivo a jsou i zde neúspěšní. Pokud ale žák ZŠP řádně a úspěšně absolvuje, má mnoho možností se vyučit a studovat na OU. Po vyučení může podle zákona pokračovat ve studiu na SŠ a dále na VŠ. Tyto široké možnosti uplatnění však většinou využívány nejsou.
PPP využívají špatné diagnostické nástroje. Doporučení do ZŠP romským žákům dává PPP na základě výsledků těchto špatných testů a diagnostických nástrojů.
Poradenské psychologické poradny (PPP) používají v diagnostice standardizované moderní testy. Všichni doporučení žáci byli a jsou doporučeni správně. Vždy by ale mělo být rozhodující objektivní posouzení, zda dítě bude, nebo nebude schopno plnit požadavky základní školy.
Do ZŠP je přijímáno mnoho romských žáků. Bylo zjištěno úřadem veřejného ochránce práv, že v ZŠP je až 32–35 procent romských žáků, což neodpovídá procentuálnímu zastoupení tohoto etnika v populaci.
Školy i pedagogicko-psychologické poradny pracují na občanském principu, ne na principu etnicity. ČŠI a ombudsman přispěchali s přepočítáváním a vykazováním počtu romských žáků, které však nemá v žádném směru praktický význam. Pardon, má ten význam, že pseudoochránci lidských práv a nevládní organizace vykazují tyto počty a vhánějí do pocitu viny všechny, kteří se snaží zaostávajícím romským žákům pomoci. To, že je tak vysoké procento Romů na ZŠP, je v pořádku, taková je objektivní realita. Tito žáci tam prostě patří, protože v ZŠ opakovaně neobstáli. Proč se tomu stále někdo diví, proč je to stále vytýkáno českému školství jako akt diskriminace? Mezinárodní lidskoprávní a romské organizace mají velikou starost a péči – vykazují tak činnost. Obviňují Česko z rasismu a tyto pomlouvačné kampaně jsou s obdivuhodnou vytrvalostí opakovány.
Plán opatření k výkonu rozsudku D. H. proti ČR z roku 2012 překypuje zbytečnou horlivostí a nekompetentností. Na takových dokumentech, které spatřily světlo světa na půdě MŠMT, v nichž není ani náznak protiargumentace a obhajoby našeho školského systému, je hezky vidět, kam to všechno směřuje a jaká je celková úroveň na ministerstvu. Také vládou jsou takové „dokumenty“ šmahem schvalovány, aniž by se vědělo, co je jejich obsahem. Omyly laiků i vyrobené lži jsou servírovány našim občanům i světu s obdivuhodnou samozřejmostí. Diletanti a pseudoochránci lidských práv mají hlavní slovo. A co je nejhorší – tito lidé mají mocenské nástroje svoje názory a výtvory v plné šíři prosazovat.
