Všem se hodilo – pravdaže každému z jiných důvodů – prezentovat prohru stavovského vojska jako národní a jazykovou katastrofu v kontextu antagonismu češství a němectví, jenž českými dějinami odedávna probíhal a na české straně se projevoval mj. obavou o národní jazyk: již Dalimilova kronika kritizuje poněmčování („Čeleď z Němec, z Němec mistři, / Němkyně je na koni / a mé děti, synci bystří, / německy jen švadroní“), z doby sto let po ní jsou známy Husovy výpady proti Pražanům mluvícím „odpoly česky, odpoly německy“, užívání slov přejatých z němčiny bylo kritizováno v době humanismu i v baroku.
12. listopadu 2020 5:00
