Poslední slovo Petrušky Šustrové: Podněty z minulosti |
Chvíli jsem si s tou představou hrála – co všechno z knížek, které jsem překládala, bych nemohla překládat v takovém světě, jaký by ta „korektnost“ ráda nastolila? Nejspíš žádné autory, ale jen autorky, nejsem přece muž. Podívala jsem se do knihovny – no, moc autorek jsem nepřekládala, spíš ty mužské. A to by jako napříště nemělo jít? Uklidnilo mě, že si vlastně ve svém věku nemusím dělat žádné zvláštní starosti o to, zda najdu práci, ono to bude chvíli trvat, než se tak silná dávka „korektnosti“ prosadí. Pokud se vůbec prosadí.
