Poslední slovo Radky Kvačkové: Právo na diagnózu |
Mívám častěji starosti s množinou, jejíž se cítím být součástí, než s jakoukoliv jinou. Vlastní svatbu mi kalilo pomyšlení, jak asi snášejí půlnoční zpěv našich opilých hostů sousedi, kteří jdou ráno do práce, a v listopadu 1989 jsem brzdila spoludemonstranty, ať přestanou skandovat jméno policií údajně ubitého Martina Šmída, jelikož jsem náhodou věděla, že by se blamovali.
