Ako sa mam branit,ked si niekto mysli,ze je mudrejsi ako ja?
Genius172
než suspendovat kvalitu absolventů českých škol všech stupňů pod úroveň amerických studentských nedouků . Je přeci dávno známé , že americký strojní inženýr nemá úroveň ani bývalého českého průmyslováka . Nakonec vzdělanostní úroveň amerického prasidenta je stejně zoufalá , jako kdysi Milouše Jakeše .
Tak jako byly cíleně zlikvidovány všemi způsoby samostatné české konkurence schopné továrny a celá průmyslová odvětví , aby ustoupily americké konkurenci nebo jimi vlastněnými výrobními kapacitami , nesmí přeci naši studenti konkurovat ani v úrovni vzdělání . Jestli mohou v ministerských křeslech na MŠMT sedět takové podělané ministrně a ministři , kteří jsou jeden horší než druhý , pak i bez deforem úroveň absolventů půjde samozřejmě do roviny s africkým bushem .
Konečně je tu svoboda a demokracie- každý blb studuje a nelze ho vyhodit.
Zvláštní nick, nebyl by náhodou lepší Hitler ? Jinak , Konráde, správně se píšeš Henlein , víme ??!
Ze školy jsem vyšel už před mnoha lety. Elementární důkazy, že 1+1=2 jsem už dávno zapomněl a k ničemu je v životě nepotřebuji. Integrály druhého a třetího řádu také ne. Kdy a kde se narodil Žižka už taky nevím, všechny vyjímky o malých a velkých písmenech nebo čárkách ve větě bych už taky nedal dohromady.
Ale co je podstatné, že mne škola se naučila se učit a pamatovat si věci, které potřebuji na dobu, kterou je opravdu potřebuji. Dále mne naučila přemýšlet a zhruba vědět, kde si informace mám najít a jak je selektovat. A to jsou věci, které dle mého škola musí ty děcka naučit. Je úplně jedno, jestli se budou učit na zpamět Bibli nebo Kytici - musí se naučit učit nazpamět (A), Je jedno jestli se budou učit integrální počet nebo teorii množin - musí se naučit myslet a přemýšlet o věcech z různých pohledů.
A sebevědomí: to člověk má nebo nemá a může ho rozvíjet pouze rodina.
Perníku..Perníku, všechno jsi zaúpomněl a ještě se tím chlubíš. Syntax tvého příspěvku je toho důkazem.
Pokud jsem dobře pochopil, tak článek je jakási reakce na víceméně embargovanou petici ohledně úrovně znalostí dnešních studentů. Souhlasím s tou peticí, s produkty dnešního "terciálního vzdělávání" (o vysokém školství mluvit nebudeme) se občas dostátám do styku ...
Zaráží mě poněkud všechno to hledačství kolem školské reformy. Co má správný student vědět je přece jasné: (a) Jakou kravatu si uvázat. (b) Jak správně odpovídat šůůůůr na bossovy příkazy. (c) Jak k tomu šůůůůr vyloudit úsměv kolem celé hlavy, a předmět nejdůležitější (d) Co udělat po všech těch šůůůůr s příkazy od bosse a co mu prodat jako splnění těch příkazů. Dórové? K čemu. Měkké a tvrdé 'i'? Blbost. Dvě a dvě? Pitomost. Musíte se naučit věřit si.
tak se srovnáme.On ani Busch neví co je na př. Slovinsko a Slovensko.Jen tak dále reformátoři ovoce budou sklízet cizáci.
No, já bych to takhle nebral. Kdo v ČR ví, jaký je rozdíl mezi Washigton State a Washinton DC?
Pomiňme to, co se učí a soustřeďme se na to, k čemu je žák - student veden. Náš (rakousko-uherský) model se soustřeďoval na výchovu k pracovitosti, kázni a poslušnosti; to se hodilo i totalitním systémům. Výsledkem byla sečtělost a dosti dobré encyklopedické znalosti.
Americký žák je od útlého věku vychováván hlavně k samostatnosti a odpovědnosti. S namemorovanými znalostmi na tom ovšem není moc dobře, dovede však zpravidla získávat informace, hodnotit je a pracovat s nimi.
Nová reforma školství umožní některým nadšencům pokusit se o maximalistické spojení obou přístupů, což unesou jen mimořádné děti. Bojím se ale, že někteří tvořivci si reformou posvěcují "zlatou střední cestu" a budou systematicky přes školy propouštět mládež s naprosto nevytrenovaným mozkem, a bez jakékoliv (ani německé ani americké) výchovy.
Podle toho, jaké studenty dostáváme na univerzitu, zdá se, že tuto zlatou cestu již má mnoho pedagogů vyšlapanou.
že se zkouší něco, co dávno už bylo vyzkoušeno a zamítnuto jako nevyhovující. Případně, bylo zavedeno něco lepšího. Evropské školství není založeno na tom, co začli před několika málo stoletími lidé, kteří dovedli, na rozdíl od svých sousedů, trochu psát a počítat, ale na tradici staré přes 2000 let, ve které se učitelé na svoje povolání leta připravovali.
A jakkoliv je možno odsuzovat jesuitský řád pro jeho praktiky šíření katolicizmu, jedno je nutno jezuitům přiznat - uměli učit. A jestli se nemýlím, tak dosud většina škol, spravovaných církví, je řízena jezuitským řádem, který neváhal přijmout a ve svých školách zavádět myšlenky kacíře - J.A. Komenského - protože poznal, že zlepšují výsledky, školou dosahované.
Jde asi o toto: některé předměty slouží k procvičování paměti - jazyky, historie, biologie, zeměpis a jiné procvičují logické myšlení: matematika, fyzika, chemie... Co je hlavním výsledkem? Myslím si že vytrénovaný mozek s velkou kapacitou paměti, rozvinuté abstraktní myšlení a logické uvažování - prostě něco jako počítač s velkou pamětí a ryclým procesorem, který dokáže zpracovat vše, co se do něj v budoucnu vloží. K tomu, aby byl tento "počítač" stále stejně výkonný nebo jeho výkonnost rostla, je třeba každodenní tréning až do konce života. Druhá otázka nezávislá na té první je: Co by si měl člověk pamatovat? Asi to, co bude v životě používat a to souvisí s profesí. V životě však může člověk projít mnoha profesemi a tak jediné co zůstává je kvalita jeho "počítače" - co bude škola učit může být rozhodnuto hodem mincí nebo jiným více nebo méně subjektivním postupem - asi je to jedno. Problém však zůstává v porovnání vzdělání, dovedností - takové příručka personalisty jak setřídit např. uchazeče o zaměstnání. Tady je každá rada drahá, neboť to každý dělá jinak a všichni více nebo méně subjektivně.
Ještě bych poukázal na to, že t. zv. tvůrčí schopnost, někdy kladená jako protiklad k "biflování", není nic jiného, než schopnost kombinovat poznatky v paměti uložené. Nikdo nemůže kombinovat poznatky uložené v knize, stejně jako slepý nemůže namalovat barevný obraz.
plné huby "přestavby". Plácal o tom kdekdo, ale nikdo nevěděl, co to vlastně je a jak z těch sraček ven.
Dnešní neobolševici tomu říkají reforma. Platí o ní totéž.