Fukuyama sní o tom, že lidstvo v liberální demokracii konečně našlo lék s velkým L na všechny představitelné potíže společnosti, že na recept na tento lék budou stát frontu všechny (i ty nejvíce zpátečnické) národy světa, že lepší společenské uspořádání neexistuje ani teoreticky, že zastaralé politické proudy se octnou na smetišti, že u moci budou pouze hodní lidé s dobrým srdcem a že nakonec dojedeme na konečnou stanici s názvem Konec dějin, kde skončí dlouhá a strastiplná pouť lidstva.
Přestože toto nové náboženství Západu někteří jeho kolegové z konzervativního protipólu srovnávali s obsahem letáku pseudospirituálního hnutí New Age či s lacinou brožurkou dialektického materialismu, stovky milionů lidí měli Fukuyamu za mesiáše, protože to byla devadesátá léta plné euforie, Amerika vyhrála studenou válku a Sovětský svaz se rozpadl. V roce 1996 pak přišla studená sprcha.
LÉKO: Západ se střílí do vlastní nohy. Na ruskou invazi doplatí peněženky nás všech |
Americký politický teoretik Samuel Huntington (1927–2008) vydal neméně slavnou knihu Střet civilizací, v níž tvrdil, že budoucí konflikty nastanou mezi kulturami a civilizacemi, a to především podél zlomových hranic, kde se tyto ohromné skupiny lidí střetávají. Netrvalo dlouho a teroristický útok na New York 11. září 2001, neúspěšný export demokracie do Iráku a Afghánistánu či fiasko s názvem Arabské jaro pořádně nahlodaly Fukuyamovy teze a jeho kritici jej začali označovat za politologa, který svoji závratnou kariéru vybudoval na orbitálním omylu.
Fukuyamu však tyto nezdary nezlomily a v magazínu American Purpose, který si dává za cíl bránit a podporovat liberální demokracii v USA, tento politolog před týdnem v reakci na ruskou vojenskou agresi proti Ukrajině publikoval text s názvem Preparing for Defeat (Příprava na porážku). V manifestu autor popisuje vývoj světových dějin prizmatem války na Ukrajině, která podle něj nemá diplomatické řešení. Ve dvanácti bodech předpovídá rychlou a drtivou vojenskou prohru Ruska, pád prezidenta Vladimira Putina (69) a jeho uctívačů na Západě.
Fukuyama konkrétně jmenoval Donalda Trumpa, Marine Le Penovou, dalšího pravicového kandidáta na francouzského prezidenta Érica Zemmoura, brazilského prezidenta Jaira Bolsonara, italského opozičního politika Mattea Salviniho či Viktora Orbána, který v Maďarsku nepřetržitě vládne od roku 2010 a letos 3. dubna jej čekají parlamentní volby. Fukuyama chválí NATO za to, že odmítlo vyhlásit nad Ukrajinou bezletovou zónu a že nedarovalo napadené zemi polské stíhačky, ale rozhodlo se obránce podpořit zbraněmi a informacemi tajných služeb.
Autor však nešetří kritikou OSN. Tato organizace prý opět dokázala, že je nepoužitelná. Ruské fiasko má být poučením pro Čínu pro případ, kdyby se rozhodla napadnout Tchaj-wan. A tento ostrovní stát by neměl podlehnout poraženeckým náladám, ale probudit se a připravit se na válku, jak to udělali Ukrajinci, a obnovit brannou povinnost. Poslední bod Fukuyama věnuje Ukrajině, která po vítězství nad Ruskem umožní znovuzrození svobody, pomůže obnovit duch roku 1989, zastaví úpadek globální demokracie a zachrání civilizaci.
Věřme, že válka na Ukrajině brzy skončí. Potom se dozvíme, zda prorok Fukuyama, který páku s Huntingtonem jednoznačně prohrál, měl pravdu, přestože historie jeho nádherné vize za posledních 30 let nějak nebyla ochotna podporovat. Doufejme, že se Fukuyama z vlastní historie poučil a tentokrát už se nemýlil.
