Proč neslavíme Den matek?

Když k nám po převratu ’89 přijely první „věrozvěstky“ feminismu a obdivovaly, jak „socialistické“ státy dokázaly prosadit oslavy Mezinárodního dne žen, tedy MDŽ, smáli jsme se jejich idealistickému a ideologickému pojetí.

Vykládali jsme o povinných oslavách na pracovištích, obložených chlebíčcích a dárcích v podobě froté ručníků a opíjení se mužů na oslavu nás, pracujících žen, které jsme druhý den uklízely vedle pracoviště i WC.

Celé fejetony o tom vznikly! Svátek zde byl, pochopitelně, odvozován od střetu žen, dělnic v Petrohradu a na americké ženy a jejich vzpouru proti krutým podmínkám v továrnách v New Yorku a Chicagu se nevzpomínalo.

Dnes o zákazu či slavení MDŽ diskutují ve sněmovně naši politici -muži a je to pro ně další platforma často sloužící jen k jejich sebezviditelnění. Ano, MDŽ byl ideologizován a jasně vytlačil jiný svátek, který byl kodifikován v USA právě před sto lety. Je jím svátek matek či chcete-li Den matek.

Kult ženy - matky souvisí taky s pionýrskými léty, kdy přistěhovalci - noví Američané - pronikali na západ a kdy ženy byly opravdu křehké a nedostatkové „zboží“. Dlouhé sukně stále namočené v bažinách vyvolávaly u nich zápal plic a smrt.

Přitom právě ženy udržovaly křesťanskou morálku rodiny. Zbožná Američanka, Anna Jarissová, sama matka jedenácti dětí, prosazovala Den matek tak dobře, že ho v roce l908 oslavovala celá Philadelphia a o pár let později všechny americké státy.

K nám tento hezký zvyk přišel až po válce, kdy pracovníci YMCA a YWCA, tedy „světové organizace mladých křesťanů“, doprovázely repatriované vojáky a uprchlíky. Protagonistkou této křesťanské, ekumenicky pojaté organizace působící na celém světě, byla dcera T. G. Masaryka Alice.

Pochopitelně že za války, kdy jsem vyrůstala, se o této tradici nemluvilo, ale právě proto se „americký svátek“ v rodinách pečlivě udržoval. A po roce l948 se mateřství zase ideologizovalo. Den matek měl svůj původ nejen v USA, ale také v Panně Marii, v úctě k životu a duši člověka.

To se pochopitelně nehodilo. Příliš to zavánělo první republikou a Západem. Za bolševika, tedy za vlády komunistické strany, nebyla oslavována žena - matka, ale žena - pracovnice, která dokázala totéž, co dokáže muž, a navíc má k tomu případně i děti. Specifika ženy se nepodporovala, stačilo úspěšné napodobování rolí mužů.

A tak se zase tyto dva svátky -MDŽ a Svátek matek - rozdělily. Neoficiálně. Doma jsme slavili (Den matek) v květnu - na pracovišti v březnu. Moje realistická maminka to schvalovala, protože v květnu jsou kytky levnější a soudruzi neumějí obchodovat. Kdyby mně tehdy dal manžel doma, v rodině, 8. března kytičku, asi bych ho obvinila, že u nich tam jedna kytka zůstala, takže mně ji proto přinesl.

Dnes je nás asi více, kdo nedostáváme dárek, kytku ani na MDŽ, ani o druhé květnové neděli! Nestěžuji si, s dětmi mám výborné vztahy a konečně moje dcera taky tu kytku nedostává!

Neřiďme se ideologií
Na závěr se pokusím o další ideologickou interpretaci: MDŽ zprofanovali „soudruzi“, Den matek se sem začal vracet v letech devadesátých, kdy jsme se opětně seznamovali s myšlenkami feminismu a oslava ženy, matky, byla trochu i návratem k pojetí ženy jako ochránkyně rodinného krbu. A ten se pod novou možností osobních kariér i cest žen „na severozápad“ hroutil a hroutil a dnes končí v odkládaném mateřství, které se mnohdy již nedá uskutečnit.

Biologické hodiny jsou dosti neúprosné a ideologicky neovlivnitelné. Zatím. S antikoncepcí přišla také éra svobodné volby a mateřství přestalo být „údělem“. Úloha ženy již dávno není redukována na roli roditelky další generace budovatelů socialismu, vojáků, případně Evropanů, a tak svátek matek oslovuje menší počet našich občanů a občanek.

Jak z toho ven? Přestaňme se řídit ideologickými kritérii, kterými nás krmil minulý režim a ten nový v tom pokračuje. Rozhodujme se podle vlastního názoru a slavme klidně obojí.
Jen prosím neudělejme ze Dne matek (jako třeba z Valentýna) zase jen svátek Kšeftu.

Konzumu s velkým K. To potom zničí tradice, city, mezilidské vztahy stejně spolehlivě, jako to kdysi udělalo rozhodnutí politického byra KSČ. Jednejme a oslavujme podle vlastního názoru a přesvědčení. Předpokladem ale je - vůbec si nějaký vlastní názor udělat!