Vážená slečno redaktorko,
ve Vašem článku dost silně polemizujete s komentáři svých redakčních kolegů ohledně příručky korektní češtiny.
Ač žena, souhlasím s pány Tučkem a Weissem zcela a bez výhrad.
Ujišt´ujete nás, že se genderu ani příručky nemusí nikdo bát. Já osobně se nebojím, mně oboje velmi vadí.
Svoji profesní kariéru odhaduji asi na tolik let, kolik je dnes Vám, a proto bych se chtěla zeptat, kdo gendristkám dává právo
mluvit za ostatní ženy, proč si osobují právo tlumočit, co si ostatní ženy myslí a jak se cítí?
Tímto přístupem dle mého názoru gendristky ponižují ostatní ženy víc, než nějaké "nekorektní" oslovování. Opravdu si gendristky myslí, že ostatní ženy jsou
utlačované "slípky", které je nutné ( a jejich okolí s nimi) učit nějakým správným, rozuměj z Ameriky a nyní i z hyperkorektní EU, importovaným postojům? Učit je, jak se mají cítit a jak si zjednat respekt?
Spíš bych řekla, že je to v dnešní době výnosný a populární byznys. Ale v současné situaci, kdy chybějí peníze takřka na vše- a ve školství obzvlášt´- považuji vydávání
zmíněné přiručky za trestuhodné plýtvání.
Ve své práci jsem se nikdy necítila oproti mužům podceňovaná, natož méněcenná. Mám ve svém okolí spoustu profesně velmi úspěšných kamarádek a mohu Vás ujistit, že
v článku zmiňované pocity a frustrace rozhodně neřeší - jednoduše proto, že je to nezajímá.
Závěrem bych si Vám dovolila položit malou hádanku ze života: co asi ocení žena na pracovišti více - to, zda ji kolegové budou nazývat genderově správně, nebo to, že jí kolega při cestě do konferenční místnosti nepustí těžké dveře téměř do obličeje, zatímco ona si tzv. nevidí na cestu přes stoh papírů v náručí? (Jde o můj zážitek z pracoviště v zemi, kde je gendrismus na vysoké úrovni, takže se se ženami zachází opravdu důsledně "rovnoprávně").
Proto opravdu doufám, že se Vámi kritizovaný stereotyp společnosti ještě dlouho nezmění a lidé se budou věnovat potřebnějším a užitečnějším záležitostem.
ve Vašem článku dost silně polemizujete s komentáři svých redakčních kolegů ohledně příručky korektní češtiny.
Ač žena, souhlasím s pány Tučkem a Weissem zcela a bez výhrad.
Ujišt´ujete nás, že se genderu ani příručky nemusí nikdo bát. Já osobně se nebojím, mně oboje velmi vadí.
Svoji profesní kariéru odhaduji asi na tolik let, kolik je dnes Vám, a proto bych se chtěla zeptat, kdo gendristkám dává právo
mluvit za ostatní ženy, proč si osobují právo tlumočit, co si ostatní ženy myslí a jak se cítí?
Tímto přístupem dle mého názoru gendristky ponižují ostatní ženy víc, než nějaké "nekorektní" oslovování. Opravdu si gendristky myslí, že ostatní ženy jsou
utlačované "slípky", které je nutné ( a jejich okolí s nimi) učit nějakým správným, rozuměj z Ameriky a nyní i z hyperkorektní EU, importovaným postojům? Učit je, jak se mají cítit a jak si zjednat respekt?
Spíš bych řekla, že je to v dnešní době výnosný a populární byznys. Ale v současné situaci, kdy chybějí peníze takřka na vše- a ve školství obzvlášt´- považuji vydávání
zmíněné přiručky za trestuhodné plýtvání.
Ve své práci jsem se nikdy necítila oproti mužům podceňovaná, natož méněcenná. Mám ve svém okolí spoustu profesně velmi úspěšných kamarádek a mohu Vás ujistit, že
v článku zmiňované pocity a frustrace rozhodně neřeší - jednoduše proto, že je to nezajímá.
Závěrem bych si Vám dovolila položit malou hádanku ze života: co asi ocení žena na pracovišti více - to, zda ji kolegové budou nazývat genderově správně, nebo to, že jí kolega při cestě do konferenční místnosti nepustí těžké dveře téměř do obličeje, zatímco ona si tzv. nevidí na cestu přes stoh papírů v náručí? (Jde o můj zážitek z pracoviště v zemi, kde je gendrismus na vysoké úrovni, takže se se ženami zachází opravdu důsledně "rovnoprávně").
Proto opravdu doufám, že se Vámi kritizovaný stereotyp společnosti ještě dlouho nezmění a lidé se budou věnovat potřebnějším a užitečnějším záležitostem.
