Sobota 11. července 2020svátek má Olga 17 °C občasný déšť Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Názory

RÁKOSNÍK: Churchillův pomník je jen zástupným objektem

Posprejovaná socha Winstona Churchilla. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Posprejovaná socha Winstona Churchilla. | foto:  Michal Šula, MAFRA

Na první pohled se to může zdát překvapivé, ale historici toho ke vztyčování a bourání pomníků mohou říci velmi málo. Pomníky nejsou vztyčovány a bourány kvůli dějinám, nýbrž kvůli politice, aby podporovaly hodnoty spojené s existujícím mocenským řádem. Tyto hodnoty pak symbolizují. Pokud pomník postupem času začne symbolizovat něco jiného a nebo symbolickou sílu ztratí, jeho další existence je ohrožena.

Grafitti na Churchillově pomníku můžeme číst jako takový pokus o přepsání jeho symboliky. Společenský rozměr kauzy je přitom evidentní: jsou-li ctěny pomníky rasistů, nemá sama taková společnost problém s rasismem?

Naše dnešní boje o pomníky odráží prohlubující se rozštěpení uvnitř české společnosti. I když se zdá, že jde v první řadě o kulturní boj, pozorovatel nemusí být marxistou, aby v pozadí dokázal dešifrovat jeho hlubší socio-ekonomické zakotvení.

Zatímco ve sporech o Koněva a Vlasova rezonovalo hlavně dnešní geopolitické ukotvení České republiky a vděčnost sovětským vojákům byla jen zástupným tématem při řešení vztahu k putinovskému Rusku, v případě Mariánského sloupu to byly zase rostoucí ambice národně konzervativního tábora ve věci společenského vlivu. Barevný nápis na Churchillově památníku má ke sporu o historii nejblíže, alespoň na první pohled: vždyť zdánlivě jen nastoluje otázku, jestli byl nebo nebyl rasista.

U muže, který se pohyboval přes padesát let v nejvyšších patrech politiky, prošel si africkými bojišti, několik let působil na ministerstvu kolonií a stál v čele slábnoucího britského impéria v časech druhé světové války, lze očekávat rychlý úspěch při hledání výroků potvrzujících jeho rasistické názory. Ostatně, toto téma má i své samostatné heslo na Wikipedii, tak to ani laikovi nezabere moc času.

Periodické hanobení jeho pomníku v Londýně je motivováno kritikou pro vyvolání hladomoru v Bengálsku v roce 1943, v čemž mělo v rámci jeho vojensko-strategického uvažování hrát roli právě i přesvědčení o nestejné hodnotě Indů a Evropanů. Nejběžnější argument, který člověka napadne, že přece přesvědčení o hierarchii lidských ras bylo zcela běžnou intelektuální výbavou příslušníka vyšších pater tehdejšího britského establishmentu, problém se sochou umístěnou na pražském náměstí v roce 2020 nijak neřeší.

Není těžké dovtípit se, za co vše mohou být lidé 21. století Winstonu Churchillovi vděční. Jeho pomník byl vztyčen proto, že byl ochoten nezdolně bojovat proti fašismu a komunismu na obranu pluralitní společnosti, právního státu a liberální demokracie, a to i v okamžiku, kdy stál osamocen.

Je jistě užitečné vzít v potaz, že demokracie je vždy závislá na rozsahu uznání, tj. na tom, kdo v daném období je zařazován mezi plnoprávné. Tento okruh s postupujícími staletími stále rozšiřujeme, byť zdaleka nejsme na konci, protože formální rovností před zákonem se uznání zdaleka nevyčerpává. Snad by mohlo být lepší – alespoň pro účely vztyčování pomníků – pokrokářsky nahlížet na minulost jako na cestu k dnešku, než na ni chtít rigorózně uplatňovat naše dnešní hodnoty a pokud tehdejší lidé nesmýšleli stejně jako my, tak je vymazávat.

Není příliš těžké ani obhájit názor, že Churchillovi vděčíme za to, že v 21. století můžeme veřejně diskutovat o svobodě, rasismu a útlaku. Na druhé straně, navzdory všemu uvedenému, nelze se divit tomu člověku, který jen s rozpaky pohlíží na monument muže, o němž ví, že jeho předky a přeneseně i jeho samého považoval za neplnohodnotné lidi.

Dvě nebezpečí

Je paměť takového člověka také méně hodnotnou? Demokracie je prý diskuse, alespoň tak to říkal Masaryk. Máme jedinečnou příležitost toho využít. Zatím se však v médiích a na sociálních sítích setkávám spíše s posměšky, sarkastickými narážkami či povýšenými odsudky, protože je přece jasné, kde tkví historická pravda.

Z kauzy poškození Churchillova pomníku vyplývají dvě nebezpečí. Za prvé, pokud čin zredukujeme jen na otázku vandalismu a v potrestání vandala nalezneme řešení, bude to znamenat, že problém rozšířených rasistických postojů v dnešní české společnosti alibisticky odkládáme na později a nebudeme se o něm bavit. Tedy ústřední společenský rozměr kauzy zcela mineme.

Za druhé, můžeme pomník odstranit. Zbavili jsme se přece monumentu rasisty, tak je kauza vyřešena a můžeme se zase věnovat své uspokojující spotřebě. Hrdina druhé světové války, je-li můj pohled správný, se stal obětí vnitřních, nedostatečně řešených konfliktů v české společnosti. A problém našeho rasismu se nevyřeší kázáním historiků o tom, jak to vlastně bylo.

Snažím se naučit mít jizvy po popálení ráda, říká Týnuš Třešničková

Chorvatský Šibenik.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Byl to okamžik. Vteřina, v níž ji ožehly plameny. Vlasy, krk, ruce, obličej... Ten krásný obličej, který ji živí. Jedna...

Největší slabiny ojetých dodávek. Přinášíme přehled nejporuchovějších vozů

Chorvatský Šibenik.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Dodávky byly stvořeny pro práci. Najedou mnohem více kilometrů než osobní auta, a to v náročných podmínkách. Ne všechna...

VELKÝ TEST ZOO: přehled cen, zvířat i atrakcí. Přijeďte, pomůžete!

Chorvatský Šibenik.  | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Mají otevřeno 365 dní v roce, ať praží slunce, nebo se žení čerti. Na několik týdnů je zavřel až koronavirus. Chcete...

Víte, proč má smysl vybírat BIO potraviny?
Víte, proč má smysl vybírat BIO potraviny?

Skladba jídelníčku batolete je důležitější, než by se nám mohlo zdát. Právě v rané fázi života vznikají stravovací návyky, které budou dítě provázet do dospělosti.