Letos místo prezentace dalších projektů přišla zpráva, že nadnárodní konglomerát „zařízl“ velkou část své evropské originální produkce. Nehodlá pod vlastními křídly vyrábět seriály ani v severských zemích, o nichž panuje přesvědčení, že je jejich dramatická tvorba zlatý důl. Zřejmě také ne za všech okolností.
Už žádné Bez vědomí. HBO Max šetří na původní tvorbě v evropských zemích |
Ve Švédsku, Dánsku či Norsku budou nicméně vznikat pozoruhodné dramatické série nejspíš i bez HBO Max. V Česku je situace o dost chmurnější. Jako potenciální náhradník se zatím tváří třeba streamovací služba Voyo ze skupiny Nova, která se loni s chvályhodným entuziasmem pustila do domácí tvorby v solidní kvalitě a dala divákům minisérie Případ Roubal nebo Guru. Produkčním parametrům Pustiny se ale nic z toho samozřejmě neblíží. Nehledě na to, že právě případ HBO Max nám nyní ukazuje, že komerční subjekty mohou vykonat leccos dobrého, ale když jim dojde šťáva, prostě toho nechají a nikdo jim to nemůže ani moc vyčítat.
V takových okamžicích se zřetelně ukazují přednosti televize veřejné služby, která má (aspoň teoreticky) v popisu práce jen a pouze zajišťovat pro své diváky co nejkvalitnější obsah a nikdo ji nemůže jen tak přestat provozovat. Jenomže právě teď se nacházíme v situaci, kdy ti, kdo mají tu moc, nechávají Českou televizi vědomě zacházet na úbytě. Někteří možná se zadostiučiněním, jiní si třeba vážně myslí, že by „koncesionáře“ zvýšení poplatku o dvacet korun měsíčně zruinovalo.
Případně změnit zákon a přimět platit všechny občany je v situaci, kdy dezinformační scéna Českou televizi upřímně nenávidí, zřejmě zcela neprůchodné. A sama ČT o svém lnutí k výhradně kvalitnímu obsahu také přesvědčuje jen někdy. Přesto je tou jedinou institucí, která z nás s jakousi zárukou může dělat inteligentní diváky české tvorby. Budeme-li chtít.
