Na rozdíl od mnoha komentátorů či představitelů Evropské Unie vznik samostatné Černé Hory nevítám. Problém není v tom, že vzniká maličký a relativně slabý stát. Nejde ani o to, že celý Balkán mluví o zapojení vrcholných politiků Černé Hory do pašování cigaret a dalších černých obchodů. Ani o to, že hlasování pro odtržení bohatší Černé Hory od chudšího Srbska bylo motivováno kalkulem, že příjmy z turistiky urychlí její vstup do Evropské unie. Tato úvaha je mimochodem přesným opakem myšlenek, které jsou základem Unie. Hlavní problém však spočívá v tom, že nový státní útvar vytváří potenciál dalšího balkánského sporu.
Jih Černé Hory je osídlen Albánci a albánština je zde vedle srbštiny i druhým úředním jazykem. Jejich poměrný vliv v Černé Hoře po zrušení společného státu několikanásobně vzroste. Nezapomeňme, že etničtí Albánci vnímají jih Černé Hory jako své území. Ti radikálnější o Velké Albánii mluví, ostatní na ni jen myslí. Situace v Kosovu, ale i proalbánský vývoj v Makedonii nedávají do vínku Černé Hory ani klid, ani dlouhodobou stabilitu. Snaha vytvořit národní stát Černohorců na území, kde netvoří ani polovinu populace, není dobrá zpráva ani pro Balkán, ani pro Evropu.
