Proto ČSSD nepodpoří chystaný kabinet Mirka Topolánka a proto zároveň přichází s dalším vstřícným návrhem.
Nezbývá než kompromis
Již osmý měsíc sociální demokracie opakuje totéž – krizi lze vyřešit jenom jednáním a kompromisem. Osmý měsíc se z opačné strany politického spektra opakuje snaha „převálcovat“ politické zastoupení jinak smýšlející poloviny občanů země. Konstruktivním řešením je návrat do situace v polovině prosince a k prakticky hotové dohodě ODS–ČSSD–KDU-ČSL.
Zde nejde o žádnou touhu sociální demokracie být za každou cenu ve vládě. Po několikaměsíční politické krizi je nutné sestavit plně funkční vládní kabinet, který bude mít silnou podporu v parlamentu. To je cesta politického realismu. Ale právě vytvořená koaliční dohoda není ani ekonomicky realistická. Obsahuje plány na poměrně zásadní snížení a rušení daní či odvodů na sociální pojištění, zároveň slibuje razantní snížení schodku státního rozpočtu. Není představitelné, že by bylo možné splnit oba cíle zároveň a zúčastněné strany ani neříkají, jak by to chtěly splnit. Při vší úctě ke schopnosti Miroslava Kalouska na postu ministra financí si neumím představit, jak by se mu mohlo podařit tyto zcela protichůdné cíle sladit jinak než absolutně brutálními škrty ve výdajích státu v sociální oblasti. Nebavíme se o jednotlivých stamilionech nebo jedné miliardě korun, které lze ušetřit odstraněním pohřebného nebo „pastelkovného“. Zde by bylo nutné snížit výdaje o desítky miliard, první propočty ukazují dokonce na více než sto miliard. To by byl konec sociálního smíru v zemi.
Nebudeme se tedy podílet na marketingových lžích a musíme říci, že koaliční dohoda není nic jiného než pokračování předvolební kampaně ODS.
Druhý kabinet Mirka Topolánka navíc vzniká mimořádně zmateně. To je další důvod, proč je obtížné takovou vládu podpořit. Cyril Svoboda začal své putování tímto kabinetem na postu ministra zahraničí, pak ministra školství a nyní podle poslední verze má šéfovat Legislativní radu vlády. Z čistě politických důvodů je zde založena dvoukolejnost české zahraniční politiky vytvořením pozice místopředsedy vlády obsazené Alexandrem Vondrou a zároveň obsazením ministerstva zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem delegovaným Stranou zelených. Pochybnosti vzbuzuje protiatomová aktivistka Dana Kuchtová jako ministryně školství – bez ohledu na její učitelskou minulost z osmdesátých a počátku devadesátých let. A tak dále. Především však platí, že vláda je personálně postavená tak, aby bylo splněno politické zadání 9 plus 5 plus 4, přičemž mezi členy koalice jsou resorty rozparcelovány více s ohledem na stranické zájmy KDU-ČSL i Strany zelených a potřebu „nějak to rychle slepit“ nežli na intelektuální potenciál jednotlivých politických formací.
Cesta k dohodě zůstává otevřená
Tento další pokus o sestavení vlády tedy není dobrý. Není dobrý ani pro ČSSD – především pro naprostou programovou nepřijatelnost z pozice ČSSD. Přesto stále zůstává otevřená cesta k dohodě a k návratu do poloviny prosince. Tehdy jsme byli v situaci, že stačilo několik málo konstruktivních jednání a mohly být doladěny neshody. Z pozice sociální demokracie již Mirek Topolánek svou druhou vládní šanci promarnil. Je čas dospět rychle k pokusu třetímu a konečně dát zemi stabilní a silný reformní kabinet.
