Reagoval na úterní interview s moravskoslezským hejtmanem Evženem Tošenovským. Ten v LN vedení občanských demokratů mírně kritizoval za to, že je strana zatím pasivní a že si nechává vnucovat témata od sociální demokracie.
Vlivný šéf Asociace krajů Tošenovský se však brzdil a do nijak razantní kritiky vedení se nepouštěl. Vedení i předseda Mirek Topolánek podle něho mají plnou důvěru. Musejí ovšem nejen vyhrát volby, ale i sestavit vládu. Pokud se jim to nepodaří, mají se odporoučet.
Ačkoli to Tošenovský nijak explicitně neřekl, v takovém případě by se o kormidlo ODS s největší pravděpodobností přihlásili právě hejtmani, senátoři a úspěšní regionální politici.
Velká koalice, nebo opozice?
Občanští demokraté jsou v posledních týdnech velmi nervózní. Na tom, že jsou stále nejsilnější politickou stranou v zemi, se zatím podle všech průzkumů veřejného mínění nic nemění. Jenže to nemusí nic znamenat. Sociální demokraté pod vedením Jiřího Paroubka začínají mocně dotahovat.
Podle včerejší volební prognózy agentury Factum Invenio už na Topolánkovu stranu ztrácejí pouhé procento. Ani to by ještě pro ODS nemuselo být fatální, kdyby třetí nejsilnější stranou v průzkumech nebyli tradičně komunisté.
A kdyby levice podle všech průzkumů z posledních týdnů nezískala ve sněmovně většinu, byť těsnou. Za takové situace by se totiž vroucné přání Topolánkovy strany - koalice s lidovci - uskutečnit nemohla. Občanští demokraté by tedy museli vybírat ze dvou zel: velké koalice s Paroubkem, anebo odchodu do opozice na další čtyři roky.
Obojí by pro ODS bylo hodně riskantní. A obě varianty by nepochybně smetly současné stranické vedení. To ale velkou koalici rezolutně odmítá zdaleka nejen kvůli neslučitelnosti programů (myšlenka na prosazení patnáctiprocentní rovné daně s ČSSD je skutečně scestná).
Pro Topolánka a spol musí být téměř nepředstavitelný už pouhý fakt, že by museli vládnout s nenáviděným Paroubkem. Stranu by tedy s největší pravděpodobností zavedli na další čtyři roky do opozice, ve které by si tak ODS v souhrnu pobyla předlouhých dvanáct let.
Jenže taková představa se významné části ODS vůbec nezamlouvá. O možnosti vytvoření velké koalice přitom otevřeně hovoří právě ve svých krajích populární regionální lídři. Ty navíc podpořil i šéf Senátu Přemysl Sobotka. Narozdíl od zbytku vedení ji v deníku Právo zcela nevyloučili ani dva místopředsedové strany: Petr Bendl a Pavel Bém. Asi netřeba dodávat, že první je středočeským hejtmanem a druhý primátorem Prahy.
Mirek Topolánek si po nástupu do pražského ústředí svým přezíravým chováním vůči silným regionálním politikům vlastní strany způsobil problémy sám. Tytéž rozpory ho přitom vynesly do čela strany po Václavu Klausovi, který hejtmany ignoroval a stranu tak de facto rozděloval na centrum a zbytek republiky.
Topolánkovým úkolem bylo tento stav změnit. Během prvních dvou let svého předsedování to však neučinil. A nepoučil se ani loni, kdy mu drtivá vítězství v krajských (ODS má 12 ze 13 možných hejtmanů) a senátních volbách (jasná dominace v Senátu) zachránilo předsednické křeslo, jehož obhajobu tehdy dlouho neměl zdaleka jistou.
Přitom sám Topolánek po obojích volbách zdůrazňoval, že rozhodl i fakt, že kampaň byla "decentralizovaná", a postavená na "jasně profilovaných kandidátech". Tehdy také tvrdil, že se o kraje bude více zajímat. Podle informací LN od některých regionálních představitelů se tak ale nestalo.
Tomu nasvědčuje i Topolánkova reakce na Tošenovského výroky: "Kdyby měl na rozhovor s Evženem Tošenovským reagovat Václav Klaus, tak by řekl, že on (Tošenovský) s námi vůbec nežije. On je zavřený ve svém Moravskoslezském kraji a nevnímá zcela, co se v té straně děje."
Takové reakci se podivil i Klausův poradce Miroslav Macek, který naopak Tošenovského považuje za jednoho z "nejkvalitnějších lidí ODS, bez nějž by strana měla na Ostravsku podstatně horší pozici", přičemž podle Macka je "na vedení ODS, aby komunikovalo ono s ním a ne naopak", aby nezůstávalo ve "slonovinové věži".
I vzhledem k tomu, že v čele volebních kandidátek ODS s výjimkou Petra Gandaloviče (Ústecko) nefigurují silní regionální lídři, ale staré známé tváře z centra, si lze za předpokladu, že Topolánek skutečně nebude sestavovat vládu, dobře spočítat, kdo do čela strany nastoupí místo stávající garnitury.
Vlivný šéf Asociace krajů Tošenovský se však brzdil a do nijak razantní kritiky vedení se nepouštěl. Vedení i předseda Mirek Topolánek podle něho mají plnou důvěru. Musejí ovšem nejen vyhrát volby, ale i sestavit vládu. Pokud se jim to nepodaří, mají se odporoučet.
Ačkoli to Tošenovský nijak explicitně neřekl, v takovém případě by se o kormidlo ODS s největší pravděpodobností přihlásili právě hejtmani, senátoři a úspěšní regionální politici.
Velká koalice, nebo opozice?
Občanští demokraté jsou v posledních týdnech velmi nervózní. Na tom, že jsou stále nejsilnější politickou stranou v zemi, se zatím podle všech průzkumů veřejného mínění nic nemění. Jenže to nemusí nic znamenat. Sociální demokraté pod vedením Jiřího Paroubka začínají mocně dotahovat.
Podle včerejší volební prognózy agentury Factum Invenio už na Topolánkovu stranu ztrácejí pouhé procento. Ani to by ještě pro ODS nemuselo být fatální, kdyby třetí nejsilnější stranou v průzkumech nebyli tradičně komunisté.
A kdyby levice podle všech průzkumů z posledních týdnů nezískala ve sněmovně většinu, byť těsnou. Za takové situace by se totiž vroucné přání Topolánkovy strany - koalice s lidovci - uskutečnit nemohla. Občanští demokraté by tedy museli vybírat ze dvou zel: velké koalice s Paroubkem, anebo odchodu do opozice na další čtyři roky.
Obojí by pro ODS bylo hodně riskantní. A obě varianty by nepochybně smetly současné stranické vedení. To ale velkou koalici rezolutně odmítá zdaleka nejen kvůli neslučitelnosti programů (myšlenka na prosazení patnáctiprocentní rovné daně s ČSSD je skutečně scestná).
Pro Topolánka a spol musí být téměř nepředstavitelný už pouhý fakt, že by museli vládnout s nenáviděným Paroubkem. Stranu by tedy s největší pravděpodobností zavedli na další čtyři roky do opozice, ve které by si tak ODS v souhrnu pobyla předlouhých dvanáct let.
Jenže taková představa se významné části ODS vůbec nezamlouvá. O možnosti vytvoření velké koalice přitom otevřeně hovoří právě ve svých krajích populární regionální lídři. Ty navíc podpořil i šéf Senátu Přemysl Sobotka. Narozdíl od zbytku vedení ji v deníku Právo zcela nevyloučili ani dva místopředsedové strany: Petr Bendl a Pavel Bém. Asi netřeba dodávat, že první je středočeským hejtmanem a druhý primátorem Prahy.
Mirek Topolánek si po nástupu do pražského ústředí svým přezíravým chováním vůči silným regionálním politikům vlastní strany způsobil problémy sám. Tytéž rozpory ho přitom vynesly do čela strany po Václavu Klausovi, který hejtmany ignoroval a stranu tak de facto rozděloval na centrum a zbytek republiky.
Topolánkovým úkolem bylo tento stav změnit. Během prvních dvou let svého předsedování to však neučinil. A nepoučil se ani loni, kdy mu drtivá vítězství v krajských (ODS má 12 ze 13 možných hejtmanů) a senátních volbách (jasná dominace v Senátu) zachránilo předsednické křeslo, jehož obhajobu tehdy dlouho neměl zdaleka jistou.
Přitom sám Topolánek po obojích volbách zdůrazňoval, že rozhodl i fakt, že kampaň byla "decentralizovaná", a postavená na "jasně profilovaných kandidátech". Tehdy také tvrdil, že se o kraje bude více zajímat. Podle informací LN od některých regionálních představitelů se tak ale nestalo.
Tomu nasvědčuje i Topolánkova reakce na Tošenovského výroky: "Kdyby měl na rozhovor s Evženem Tošenovským reagovat Václav Klaus, tak by řekl, že on (Tošenovský) s námi vůbec nežije. On je zavřený ve svém Moravskoslezském kraji a nevnímá zcela, co se v té straně děje."
Takové reakci se podivil i Klausův poradce Miroslav Macek, který naopak Tošenovského považuje za jednoho z "nejkvalitnějších lidí ODS, bez nějž by strana měla na Ostravsku podstatně horší pozici", přičemž podle Macka je "na vedení ODS, aby komunikovalo ono s ním a ne naopak", aby nezůstávalo ve "slonovinové věži".
I vzhledem k tomu, že v čele volebních kandidátek ODS s výjimkou Petra Gandaloviče (Ústecko) nefigurují silní regionální lídři, ale staré známé tváře z centra, si lze za předpokladu, že Topolánek skutečně nebude sestavovat vládu, dobře spočítat, kdo do čela strany nastoupí místo stávající garnitury.
