Fremr posléze dospěl k názoru, že ne, a kandidatury se vzdal. Pavel Simon tu debatu posunuje. Může být na Ústavním soudu někdo, kdo si nemohl zadat za komunismu, ale pak upřel již vyplacené odškodnění bývalému odpírači vojenské služby? Soudce Simon netvrdil, že dotyčný seděl po právu. Jen to, že odškodněni nebyli ani jiní věznění odpírači.
„Pavlův“ soudce sebral odškodné politickému vězni. Po invalidovi chtěl, aby státu vrátil 800 tisíc |
Tyto argumenty možná stačí pro debatu specializovaných právníků. Pro debatu o tom, nakolik má být soudce loajální vůči zájmům státu. Ale mohou stačit pro členství v ÚS? To je jiná otázka. Ukazuje, že mravní integrita se netýká jen toho, jak se člověk choval před listopadem 1989 a po něm.
Měla by obsahovat i uznání faktu, že stále ještě žijí lidé postižení za totality a že současný právní řád by je neměl podrážet, ale být k nim vstřícný. Že Ústavní soud je tu spíš pro lidi než pro stát, jak to ostatně vnímá i předseda ÚS Baxa.
