Pro toho, kdo sleduje vývoj té války, je to jen konstatování reality. Ale pro toho, kdo sleduje politiku, to může představovat cosi jako průlom.
Nemá to být tak, že ryzí otevřenost si mohou dovolit analytici či poradci, zatímco státník musí držet basu s napadeným i spojenci? Musí přísahat na úplné vítězství? Tak jsme se ptali v únoru, kdy Petr Pavel – teprve designovaný prezident – mluvil podobně v Mnichově. Teď ukázal, že si svůj analytický pohled drží.
Zaostalé Rusko je fikce. Čeho se teď nejvíc bojí Ukrajinci a jak mohou utéct z nachystané pasti |
Není to defétismus. Pavel jasně řekl, že nemáme jinou možnost než vytrvat v podpoře Kyjeva. Ale jako voják ví, že je lepší zvažovat všechny možnosti, než se slepě držet hesla po „úplném vítězství“. Raději nalít čistého vína a uvažovat o nějakém úspěchu vytvářejícím lepší pozici k jednání, než riskovat trauma po nenaplněných slibech „úplného vítězství“. Je dobré to připomínat, zvláště když sliby v politice podléhají inflaci.
