Sobota 27. dubna 2024, svátek má Jaroslav
130 let

Lidovky.cz

VOKÁČ: Trnitá cesta elektromobility. Problémem není jen krátká dojezdová vzdálenost, ale i cena

Názory

  8:53
Automobilka Mercedes-Benz pokračuje ve svém postupném odhalování informací o novém luxusním modelu třídy S. Ten dostane kromě verzí se spalovacími motory i plně elektrické provedení nazvané EQS. A o něm prozradil předseda představenstva koncernu Daimler – Ola Källenius –, že bude mít dojezd 700 kilometrů na jedno nabití.

Elektromobil Volkswagen model ID.3. foto: VWReuters

Problémy s dojezdem i nabíjením

Sedm set kilometrů, to už je pořádná porce, teoreticky by mohlo s EQS jít dojet třeba z Prahy do Štrasburku, a ještě mít nějakou malou rezervu. Trasa Praha–Ostrava a zpět by se dala severní cestou zvládnout bez nabíjení. Je to vzdálenost, kterou mnohé osobní automobily se spalovacím motorem neujedou na jedno natankování, i když pravda, zrovna tak existují auta, která s klidem na jednu nádrž zvládnou i hodně přes tisíc kilometrů. Luxusní Mercedes EQS se ale z jednoduchého hlediska akčního rádia zdá být již opravdu zajímavou konkurencí pro běžná auta.

Dojezd je totiž u elektromobilů jednou z kritizovaných vlastností. A vlastně tomu tak doposud po právu bylo: kromě nejnovějších aut s elektrickým pohonem, která se začala soustředit jak na zvýšení dojezdu, tak na větší efektivitu celého pohonného ústrojí, dojezd určitou potíží byl. A to i u drahých aut s deklarovaným poměrně zajímavým dojezdem.

Dobře si pamatuji situaci, kdy jsem s Audi e-tron potřeboval po pár desítkách kilometrů najetých po Praze „dát na otočku“ Litoměřice. A ačkoli je to do Litoměřic sotva 70 kilometrů, na zpáteční cestě už jsem musel setsakra přemýšlet, jak pojedu, a zda tedy domů dojedu: u elektromobilu s deklarovaným dojezdem 400 kilometrů jsem v praxi dosáhl zhruba na polovinu.

Ano, na vině byla samozřejmě i má „těžká noha“ především cestou tam, nicméně to ukazuje, jak moc je teoretický dojezd u elektromobilů ošemetná záležitost. Zrovna velký a těžký e-tron patří v tomto ohledu možná k extrému a pravdou je, že s elektromobilem se dnes při notné dávce snahy dá skutečně ujet i to, co výrobce proklamuje. Takže s tím chystaným mercedesem třeba do toho Štrasburku opravdu na jedno nabití dojet půjde, ale nebude to cesta na 5 hodin a 45 minut, jak ukazuje navigace ve chvíli psaní tohoto článku. Bude potřeba zaujmout strategii následování kamionů a poslušně se s nimi v pravém pruhu dálnice – po níž vlastně můžete v Německu jet většinou, jak rychle se vám zachce (a tak těch pět a tři čtvrtě hodiny ještě o dost zkrátit) – pohybovat osmdesátikilometrovou rychlostí. Do Štrasburku to tak bude trvat asi sedm a půl hodiny.

Je možné, že v luxusní limuzíně EQS by to i někdo zvládl – ideálně s vlastním řidičem, hezky na zadním sedadle, v plném pracovním vytížení, to je pak vlastně skoro jedno, jak dlouho cesta trvá. Škoda že EQS nebude plně autonomní auto, byť vysoce pokročilé poloautomatické řízení jistě mít bude.

Zcela samostatná jízda je zatím stále utopií, kdyby nebyla, pak by se trasa dala oním „šnečím tempem“ zvládnout i bez toho řidiče. Jednou se k tomu dostaneme a ukazuje to, že elektromobily mají i určitý potenciál na dlouhé cesty.

Jenže v otázce jejich provozu nejde jen o dojezd, který je pouze jednou z mnoha částí rovnice, „má to smysl?“. Klíčová je stále i nabíjecí infrastruktura: i ta se zlepšuje, ale elektromobilů je zatím velmi málo a stávající dobíjecí síť neznamená pro energetickou soustavu významnou zátěž. S rostoucím počtem elektrických aut se ale mohou takovou zátěží stát – a pak je otázkou, jak to energetická soustava zvládne.

Dobíjení mnoha elektromobilů, jež všechny chtějí být dobité co nejrychleji na jednom místě, to bude oříšek. I když: ono takové rychlé dobíjení má poměrně výrazný negativní dopad na životnost baterie, takže rozumný majitel ho vlastně bude využívat co nejméně. U aut s dlouhým dojezdem je šance, že rychlodobíjení nebude moc nutné: na jeden zátah auto ujede, co majitel požaduje, a pak ho v klidu nechá přes noc nabíjet třeba doma v garáži.

Elektromobil? Rozbijte prasátko

Hlavním kamenem úrazu pro elektroauta ale zůstává cena. U EQS je jasné, že to bude pořádně drahé auto – a nikomu to vlastně ani vadit nebude: luxusní limuzíny si lidé nekupují proto, že by chtěli šetřit. Ale potíž je u běžných aut pro běžné lidi. Volkswagen ID.3, který má být jakýmsi poslem lidové elektromobility, se začíná v Německu prodávat za cenu v přepočtu asi 950 000 korun. Ano, je to cena za dražší verzi se „střední“ baterií, ta úplně základní by měla podle předchozích prohlášení automobilky vyjít zhruba na 800 000 korun. Nový golf s benzinovým motorem u nás pořídíte za cenu od 479 900 korun (a to běžná auta v posledních dvou letech pořádně zdražila).

Z hlediska skutečné praktičnosti a dostupnosti tak musejí elektromobily urazit ještě dlouhou cestu. Průkopníkům v chystaném Mercedesu EQS to může být jedno, my ostatní budeme rádi, když našetříme na ten Volkswagen Golf. Ojetý.

Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat

Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...