Předseda sněmovny rezignuje a v zápětí bude kandidovat znovu, aby prezidentovi navrhl jmenovat premiérem někoho z ODS (dle výběru modré strany). Jedinou podmínkou tohoto „velkorysého gesta“ je rychlost. Všechno musí být se sociálními demokraty domluveno během sedmi dnů. Když to nedopadne, nastoupí varianta s předsedou „středové“ vlády Paroubkem.
Toto gesto Paroubka nic nestojí, naopak tvářit se po půlroce jako politik, který spěchá, „aby vyhověl netrpělivým občanům“, mu může přinést u leckoho sympatie. Přičemž mnozí voliči zapomenou na to, že za podstatnou částí průtahů stojí právě Paroubkova strana.
Socialisté vědí, že ODS je ohledně poslední vlády ve při. Vědí, že pražská ODS by si ráda „střihla“ pražskou velkou koalici na celostátní úrovni. Jiří Paroubek je pro některé členy ODS jistě zárukou solidnosti. Na to, aby tahle varianta Paroubkovi vyšla, by musel v ODS povstat zlý muž, který rituálně popraví předsedu Topolánka a vyhladovělou smečku přivede k tučné kořisti. Aby se to nějakému zmužilému Pražanovi povedlo, musel by to udělat rychle. Aby byl puč úspěšný, musí proběhnout bleskově.
To, co se ozývá z útrob ODS, jako by Paroubkovi nahrávalo. Na včerejším poslaneckém klubu ODS byla výměna názorů velmi ostrá, padaly tam dokonce výhrůžky „sarajevským scénářem“, i když nejspíš akademické. Sarajevský atentát na předsedu ODS po deseti letech by ale byl dokonalou parodií. Topolánka, který nestrká hlavu do písku před špinavostmi, jako svého času Václav Klaus, by měli odstranit politici ve jménu budoucnosti pod heslem Smrádek, ale teploučko. Cítí se Pavel Bém na to, aby byl - alespoň chvíli - Janem Rumlem, či Jan Bürgermeister Ivanem Pilipem? Troufli by si riskovat odchod či rozštěpení strany? Nabídka z Lidového domu je na stole.
