Veden profesionální zdrženlivostí jsem se dosud nikdy a nikde veřejně k této problematice nevyjadřoval. Jak z logiky věci vyplývá, při vzniku pořadu, jeho vzestupu, úspěchu i tragikomických snahách o jeho ukončení, jsem ale seděl v první řadě a sledoval dění prakticky v přímém přenosu, takže bych rád přidal několik svých postřehů.
Nebudu se vyjadřovat k rozhodnutí nového vedení Českého rozhlasu, kterému velmi úspěšný, ale nepohodlný pořad, bral příslovečný „klid na práci“. Snaha si při pobytu ve volené funkci nikoho příliš nepohněvat, je lidská a pochopitelná. Tím spíše, když na vás dotírá spolek, který si dal původně do vínku vznešený cíl – boj proti iracionalitě, ale sám s ní má vážný problém. Neboť úporná snaha, s níž někteří členové klubu skeptiků bojují za tu jedinou, samozřejmě vědecky ověřenou pravdu, je až patologická. Proto se také předseda Kyša ve svém názoru tolik durdí nad zklamanými posluchači, kteří se peticí dožadují svého pořadu, protože podle něj evidentně nic nepochopili.
Komentář Leoše Kyši čtěte zde |
Skeptik Kyša naopak sám nepochopil jinou věc: názory na soudobou medicínu byly jen úzkou výsečí problémů, které se v pořadu řešily. A že šlo o společensky závažná témata, jež zajímala širokou veřejnost (zřejmě ale racionálně nemyslící), svědčí stovky reakcí, které neustále přicházely. Na své svědomí mohu prohlásit, že negativních bylo naprosté minimum. Zřejmě ale nedostatek kritického myšlení.
Za ta léta, co dělám svoji práci, jsem měl tu čest se setkat s celou řadou vynikajících odborníků, mnohdy naprostými špičkami ve svých vědeckých oborech. Vždy mě zaujala jejich pokora, skromnost, přirozená zvídavost a upřímná, nikoli hraná schopnost přiznat, že nemají patent na rozum. Že existují jevy na hranici našeho poznání, kterým zatím nerozumíme. To je skutečně propastný rozdíl proti zástupcům našich skeptiků, jejichž aktivity stále častěji připomínají spíše kádrovácké rozhodování, kdo je a kdo není hoden promlouvat k ostatním. Dokonce i ctihodný astrofyzik, Jiří Grygar, sám přední sisyfovský činitel, se občas v této souvislosti nechává strhnout k poněkud neracionálním výstupům jako například před několika týdny v jednom známém týdeníku, kde se vskutku originálně zamýšlel nad původem tradiční čínské medicíny.
Že by se jinak vážení odborníci v rámci klubu skeptiků sami ocitali v jakési paranormální bublině? Poslední mediální výstup jejich předsedy, ač ten sám žádným odborníkem není, je toho zřejmě důkazem.
Autor je šéfredaktorem české edice National Geographic
