Pokud napsala neobratná Zuzana Janebová v Hospodářských novinách před týdnem, že Medvídek je dílo, které neurazí, pak mě tedy urazil, a zásadně. Především tím, jak jeden z našich nejslibnějších polistopadových režisérů lehkým krokem zašel do apartních nováckých končin, kde se ordinuje v růžových zahradách, a seká se svými kumpány z vinárny jeden film za druhým jako víte kdo cvičky.
Neúnavný řemeslník, který dosud svými dietními rutinními bakalářskými polotovary a tzv. laskavým pelíškovacím zkreslováním dějin hladil po srsti nenáročné davy, zabředl v Medvídkovi do hlubin zajisté neúmyslné sebeparodie. Račte si vychutnat zvláště staromanželské dialogy Jiřího Menzela a Věry Křesadlové o nevěře, které by od minuty mohlo převzít Divadlo Járy Cimrmana.
Při jejich smiřovacím tanečku jsem slzel, jakož také u závěrečné scény, kdy jeden z hrdinů odchází ulicí za zvuků Čajkovského klavírního koncertu. Nemělo to chybu, ještě na nebi měla přeletět kometa.
Vyhaslý literát Petr Jarchovský sesmolil v pokusu o zachycení údajné životní krize tří párů ...cátníků neskutečně zoufalou povrchní spisbu, za kterou by sám sebe měl vyloučit z katedry scenáristiky na FAMU. Nejotřepanější moralitu o podvedeném manželovi podává rozvlekle a banálně jako sklerotická prodavačka párek v rohlíku. Pokud v rozhovorech s nájemnými novinářkami padala vytoužená srovnání s Woody Allenem či Pedrem Almodóvarem, jde o neskutečnou drzost a zbožná přání Hurvínků v krátkých kalhotách, kteří touží státi se principálem velkého divadla.
Hřebejk s Jarchovským kamuflují prázdnotu a bezradnost výpovědi zaštiťujícím se mottem z profláklého, leč stále módního indického mudrce Osha o „ženském principu, který je silnější než mužský“. Kavárenští filozofové padají na kolena před moudrostí svatého muže a netuší, že jindy pravil: „Svět není rozdělen na vyšší a nižší, svět je jeden celek.“
Muži jsou tím pádem v Medvídkovi líčeni jako politováníhodná trdla a hrdé svéprávné ženy po opuštění svých neschopných partnerů poplkají u vínka a vrhají se vstříc zářivé budoucnosti do podnikání v cukrárně. Pokud neholdují svéráznému koníčku nechat se oplodňovat italským šoférem služebního volva, jako legrační figurka diplomatovy manželky.
A přece se tu nabízela obrovská možnost hlouběji proniknout do tématu všeobecného pokrytectví ve vztazích, povrchního kamarádství, citové nezralosti a otupělosti údajně dospělých lidí, manželství pro manželství a kolotočů podvodů a nevěr. Na to tvůrci nestačili a nedomrlá herka jejich talentu, tvářící se bezmála coby k Oscarům vzpínající se oř, zdechla dávno před hradbami, jež si nikterak netroufla přeskočit.
