Ovšem to šlo o makropoložky, o systémová opatření směřující k úsporám v rozpočtu, o němž strany vědí, že s ním jednou budou muset něco udělat, pokud budou chtít v politice zůstat.
Když se teď ministr Janota rozhodl vztáhnout ruku na obsazování funkcí ve státních firmách, jde najednou o něco jiného. Možnost kontrolovat přes svého člověka dění ve velké firmě či odměnit spojence sinekurou tamtéž se pro mnohé kryje se samou podstatou politiky.
Co tam teď budou dělat, když by jádro jejich moci, to, kvůli čemu do politiky šli, mělo být fuč?
Proto by neměl být nikdo překvapen, jestliže politici sice Janotův návrh nesmetou ze stolu, ale zato se během pár týdnů někde objeví zprávy z blíže nedohledatelných zdrojů o tom, že statistik ze Strakovky má podivné přátele a dlouholetému úředníkovi z financí něco uvízlo za nehty.
Čtěte více |
Samozřejmě že ty informace nevybalí třeba Mirek Topolánek v televizi. Jen na ně neopomene upozornit.
