Ekonomická věda sice napovídá, že dopravci někdy sami od sebe poskytují slevy podle schopnosti platit. A slevy jízdného nejsou předpisový veřejný statek. Zato tento škrt poskytuje přímo ideální munici pro útok na reformy, a to s dlouhodobou účinností a destruktivním potenciálem neúměrným ušetřené částce.
Člověk dnes pomalu denně naráží na nějaký nový pomyslný či skutečný turniket. Dlouhá tradice udělala ze slev jízdného jakousi součást veřejného prostoru či svobody pohybu. Jak snadné bude posílit dojem, že tato vláda jen bere lidem, kteří mají starostí dost, věci, na které byli zvyklí odjakživa.
Doba, kdy se začne platit za vstup do parku, ne-li na chodník, nemůže být daleko. A s tímto nápadem přichází stát, který chce nakupovat pro své úředníky vymazlené notebooky za třicet tisíc. Ovšemže tu není přímá souvislost – ale copak to někdy bylo demagogii na překážku?
Přitom částku získanou tímto znepříjemněním života by bylo možné zajistit účelněji (ekonomicky i politicky) třeba prodejem nemovitostí, kterých stát stále drží habaděj, či výhodnějším pronájmem zemědělské půdy.
