Když Martin Bursík tzv. přijal zodpovědnost za porážku zelených v evropských volbách, nikdo asi nevěřil, že jeho půst bude trvat věčně. Ale ne každý očekával, že se návrat odehraje s použitím tak ostrých loktů.
Tým v zelených tričkách se smrskl na dva členy, Kateřinu Jacques a Bursíka, který poté, co jeho partnerce v Praze nenabídli dost exkluzivní pozici na kandidátce, udělal z úřadujícího předsedy Lišky holobrádka – z toho Lišky, který za Bursíka zaskočil v nevděčné chvíli, když se předseda odešel "zachránit pro vlast".
Trochu nám to poodhaluje, proč strany zažívají takové pnutí okolo obsazení postu eurokomisaře: soudě podle příkladu Vladimíra Špidly, jediným prověřeným způsobem, jak zabránit tomu, aby expředsedové pomlouvali své nástupce, mydlili jim schody, intrikovali proti nim, zkrátka močili jim na záda, je odlifrovat je do Bruselu. Pokud tedy neumřou.
