Vladimir Putin během osmi let svého prezidentství po starém carském vzoru vrátil strategické podniky do rukou státu a Kremlu, udělal z nich opět funkční, vysoce výdělečné firmy a s jejich pomocí oživil již zpola mrtvou ekonomiku. To státu dovolilo zvýšit mzdy na úroveň, která dovoluje skromný, ale slušný život a důchody, jež umožňují alespoň přežít.
Zdravotní a sociální síť nebo infrastruktura jsou pořád ve špatném stavu, ale už se dostávají ze stavu katastrofálního. V zemi stále panuje obrovská míra korupce, politiky a policií počínaje a soudci a vysokými školami nekonče, ale už se alespoň hovoří o tom, že takto to dál nejde.
Rusové žijí opět alespoň na takové úrovni jako za dobrých dob Sovětského svazu. A s vírou, že v příštích letech bude zase lépe. Rusko na konci Putinovy éry už není „Horní Voltou s atomovými raketami“, ale rozvíjející se zemí, která dokáže využívat své nerostné bohatství. Poptávka po surovinách dává Rusům šanci, ohraničenou deseti či dvaceti roky, využít obrovských příjmů k vybudování skutečně vyspělého státu s vyspělou a demokratickou společností.
Nový ruský prezident Dmitrij Medveděv žádá, podobně jako kdysi pro Československo Masaryk, několik desetiletí stability. Jak v ekonomice, tak v rozvoji vzdělanostní a technologicky vyspělé společnosti však tato stabilita musí znamenat stálý pokrok. K tomuto pokroku patří i skutečná demokracie, která, jak Medveděv jako vzdělaný právník ví, je v posledku tím nejstabilnějším politickým systémem. Uzdravující se Rusko si tuto demokracii nejen už může, ale dokonce musí dovolit.
Zdravotní a sociální síť nebo infrastruktura jsou pořád ve špatném stavu, ale už se dostávají ze stavu katastrofálního. V zemi stále panuje obrovská míra korupce, politiky a policií počínaje a soudci a vysokými školami nekonče, ale už se alespoň hovoří o tom, že takto to dál nejde.
Rusové žijí opět alespoň na takové úrovni jako za dobrých dob Sovětského svazu. A s vírou, že v příštích letech bude zase lépe. Rusko na konci Putinovy éry už není „Horní Voltou s atomovými raketami“, ale rozvíjející se zemí, která dokáže využívat své nerostné bohatství. Poptávka po surovinách dává Rusům šanci, ohraničenou deseti či dvaceti roky, využít obrovských příjmů k vybudování skutečně vyspělého státu s vyspělou a demokratickou společností.
Nový ruský prezident Dmitrij Medveděv žádá, podobně jako kdysi pro Československo Masaryk, několik desetiletí stability. Jak v ekonomice, tak v rozvoji vzdělanostní a technologicky vyspělé společnosti však tato stabilita musí znamenat stálý pokrok. K tomuto pokroku patří i skutečná demokracie, která, jak Medveděv jako vzdělaný právník ví, je v posledku tím nejstabilnějším politickým systémem. Uzdravující se Rusko si tuto demokracii nejen už může, ale dokonce musí dovolit.
