15. června 2018 11:01 Lidovky.cz > Zprávy > Názory

ZÍDEK: Dekonstrukce Václava Havla. Kniha Vodňanské ukazuje, jak se potácí ve vztazích

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 30Diskuse
Home coming party po návratu Václava Havla z vězení v dubnu 1983. Zleva Josef... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Home coming party po návratu Václava Havla z vězení v dubnu 1983. Zleva Josef... | foto: Nakladatelství Torst

PRAHA V úterý uvedené vzpomínky Jitky Vodňanské, které se zhruba z poloviny věnují jejímu vztahu s Václavem Havlem, představují mimo jiné výborný pramen k poznání prezidentovy osobnosti. Dosavadní Havlovi životopisci – zejména Daniel Kaiser a Michael Žantovský – „románek“ s „vnadnou psychoterapeutkou“ (Žantovský) odbývali v několika větách a situovali výhradně do doby před listopadem 1989. Ze vzpomínek Vodňanské, které jsou bohatě dokumentované vzájemnou korespondencí a vlastními deníkovými záznamy, plyne, že nešlo o žádný „románek“, ale dlouholetý a vážný vztah, který trval hluboko do devadesátých let.

Jitce Vodňanské bude asi vyčítáno, že zveřejňuje intimnosti, které navíc často nejsou k Havlovi příliš lichotivé. Těžko však zpochybňovat její právo zveřejnit svůj životní příběh, ve kterém hrál Havel jednu z hlavních rolí. Navíc je to opravdu dobrý příběh: zdá se, že chybělo málo a Havel se ve druhé polovině 80 .let rozvedl a založil novou rodinu právě s Jitkou Vodňanskou. „Promarnili jsme požehnání, kterého se nám dostalo,“ píše autorka.

Kniha ukazuje Václava Havla jako nerozhodného, nejistého a tápajícího člověka, který se potácí v paralelních vztazích k několika ženám a pro žádnou se nedokáže rozhodnout: „Sere mne, že nejsem schopen žít ani s Olgou, ani bez ní, že nejsem schopen se rozhodnout, že chci žít nadále jen s Tebou, že nejsem schopen Ti zajistit aspoň trochu relativního štěstí (...), že nejsem schopen zjistit, jestli Tě miluji natolik, že chci s Tebou strávit zbytek svého života, anebo jestli mám z Tebe strach, z Tvé báječně expanzivní energetické aktivity, které se jaksi podvědomě děsím...“

Jitka Vodňanská.

Jitka Vodňanská

Z jakési podivné letargie Havla neprobudí ani těhotenství jeho milenky. Za nejrozumnější řešení považuje interrupci, jít před potratovou komisi se svou přítelkyní však nemůže, protože mu zrovna v ten den přivezou na Hrádeček „fůru trámů“ a odvezou pohovky k čalouníkovi. V závěru dopisu Vodňanskou „povzbuzuje“ větami „Nejsi ani první, ani poslední!“ a „Ber to sportovně!“.

Z citovaných Havlových dopisů – jsou jich desítky – čiší zvláštní infantilita. Psal tohle opravdu padesátiletý člověk, a ne nějaký šestnáctiletý mladík své první lásce, napadne asi čtenáře, který se s pocitem jisté nepatřičnosti musí probírat dlouhými stránkami rozebírání vlastních citů, pocitů a vztahů. Některé Havlovy dopisy mají až proustovský charakter: mnohomluvné popisy toho, co jedl a pil, jak spal či jakou prováděl hygienu.

Svět disentu, jak ho Vodňanská líčí, odpovídá – snad navzdory autorčině úmyslu – lidovému stereotypu o bezstarostném životě elity. Večírek střídá oslavu, nakupuje se v Tuzexu, jedí se francouzské sýry, alkohol teče proudem. StB dokáže být občas nepříjemná, ale většinou je pouze směšná. V disidentském ghettu se mají všichni rádi, pomáhají si a navštěvují se na svých chalupách. „Uprostřed soudržné rodiny chartistů jsem si vůbec neuvědomovala, jak se žilo okolo,“ píše Vodňanská.

  • 30Diskuse
Petr Zídek

Autor

Petr Zídekpetr.zidek@lidovky.czČlánky