Zásah rozhořčil velké množství lidí. Celé to vypadá jako návrat o 90 let zpět, kdy četníci honili po lesích trampy na základě „Kubátova zákona“, jenž zakazoval mimo jiné „společné táboření osob různého pohlaví v přírodě i ve stanech, chatách a srubech“. Nebo přinejmenším o padesát let nazpět, kdy trampy honili pro změnu zase komunističtí esenbáci.
Česká právní úprava stran nocování v přírodě je dost zvláštní. Bivakovat, tedy spát pod širákem, ve „žďáráku“, hamaku či pod improvizovaným přístřeškem z větví, můžete v podstatě všude, kam můžete legálně vkročit, tedy třeba i v národních parcích. Ale pokud si postavíte stan, tak již nebivakujete, ale táboříte a můžete za to dostat mastnou pokutu. Hledat v tom nějakou logiku, nemá moc smysl. V každém případě policejní operátor, který sledoval záběry z termovize, nemohl poznat, zda ony dva páry nocovaly ve stanu, což je zakázané, nebo pod celtou, což je dovolené. To zjistila až hlídka.
Česká policie nemá moc dobrou pověst a podobné akce ukazují proč. Společenská nebezpečnost spaní ve stanu v lese je rovná nule, přesto se policejní složky nerozpakují nasadit nejmodernější a velmi drahou techniku, aby ho odhalily a potrestaly. Slušní občané, kteří chtějí přespat v lese, nemají dnes jistotu, že je nebude šmírovat policejní dron a jím zalarmovaná hlídka pak zkoumat, zda spí pod širákem nebo pod stanem.
Celá kauza by neměla vyšumět do ztracena. Měli bychom ji využít k přehodnocení zákonů, které kladou nocování v přírodě nesmyslné překážky. Inspirací by mohla být Skandinávie, kde lze tábořit všude mimo blízkosti domů. Zásadní je pouze jedno pravidlo: každý by měl místo, kde spal, nechat ve stejném stavu, v jakém ho našel.
