Pátek 26. dubna 2024, svátek má Oto
130 let

Lidovky.cz

Život po reality show

Názory

  10:34
Televizní soutěže VyVolení a Big Brother ukazují, že je lehké stát se hvězdou, ale obtížné jí zůstat.

Vítěz historicky první české reality show Vladko Dobrovodský na tiskové konferenciBratislavě. V soutěži televize Prima VyVolení o ceny v hodnotě 11 milionů korun získal 630 506 hlasů foto: Jan Koller ČTK

V reality show prý vyhrává každý. Kromě vítěze, který získává velkou finanční odměnu, se totiž většina dalších soutěžících zviditelní díky každodenní přítomnosti na televizních obrazovkách natolik, že vstoupí do vysněné kategorie celebrita. Současně se ovšem nabízí otázka, jakou cenu za tento vstup musejí zaplatit.

"Reality show slouží televizím k rychlému vytvoření celebrit, které žijí a zanikají se sezonou, v níž se daný pořad vysílá "

Mladí a nespokojení
Najít univerzální odpověď je složité, ne-li nemožné. Říkají-li protagonisté Big Brothera či VyVolených, že netušili, do čeho jdou, jistě mají svou subjektivní pravdu. Na druhé straně ale jejich chování před televizními kamerami ukázalo, že jim nešlo jen o onu cílovou odměnu, ale také o sebeprezentaci, popularitu a mnozí z nich si možná i mysleli, že tímto způsobem vyřeší své osobní potíže.

Zahraniční studie ukazují, že častým motivem, proč se lidé hlásí do reality show, je pocit nedocenění, potřeba se prosadit, zviditelnit, vystoupit z každodennosti. To jim nepochybně televize dokáže splnit. Někteří sice sotva tuší, co bude mediální zájem znamenat nejen pro ně, ale především pro jejich blízké, nicméně jsou schopni i tuto nepříjemnost vstřebat. Problémy nastávají ve chvíli, kdy se naplněné sny začínají rozplývat.

Takto vytvořené nové celebrity totiž mají omezenou životnost, která je přímo závislá na jejich schopnostech mediální známost dobře a hlavně včas prodat. Reality show tedy sice představuje pro zúčastněné odrazový můstek do světa showbyznysu a reklamy, ale nemile je překvapí, že doba, kdy o ně bude trvat zájem, může být velice krátká. Poté zmizí z prvních i dalších stránek bulvárních deníků a televizní obrazovky a stanou se z nich v lepším případě živé inventáře různých večírků a reklamních akcí. Ne každý dokáže tento proces strávit bez potíží. Cesta zpátky mezi „obyčejné“ lidi bývá pro některé z nich bolestivá.

Obvykle? Sotva půl roku
Zahraniční příklady jsou v mnohém poučné. Vezměme si například první sezonu britské verze reality show Big Brother (BB). Její vítěz Craig získal odměnu 70 000 liber a podepsal kontrakt s nahrávací společností na vydání pěti alb. Bohužel, byla to příliš přehnaná představa - jak se posléze ukázalo, Craigovy pěvecké etudy, které zaujaly diváky, na skutečný profesionální výkon nestačily. Nakonec vyšlo jen jedno album -přesto se Craig s písničkou At This Time of Year dostal na 14. místo v britské hitparádě a objevoval se v různých televizních pořadech. Angažoval se také v charitativních akcích na podporu lidí trpících Downovým syndromem. Jeho spolusoutěžící se také objevili v řadě televizních show, prodali své „příběhy“ bulvárnímu tisku a někteří se dokonce dokázali v showbyznysu udržet několik let.

Tím dosáhli něčeho, co se v televizním světě, a nejen v něm, vysoce cení - lidé si pamatují jejich jména i jejich obličeje, i když vilu či dům obývají jiní kandidáti. Nutno ovšem dodat, že většina z nich byla mnohem výraznější než čeští obyvatelé domu BB nebo „vyvolení“.

Častější jsou opačné případy. Nicola J. Holtová z prvního britského Big Brothera vydala neúspěšný single nazvaný The Game a po řadě dalších neúspěchů skončila v pornografickém průmyslu. Paul Clarke z druhého BB se hodlal stát mezinárodní rockovou hvězdou, ale po sérii neúspěchů se nakonec rád vrátil k povolání návrháře designu aut. Jiní jejich kolegové se ambicí rychle vzdali a spokojili se s půlročním vytěžováním zájmu v podobě honorářů od médií za své „příběhy“ a z reklamy.

Jistě bude zajímavé podívat se na další osudy jednotlivých protagonistů Big Brothera a VyVolených po roce - kolik z nich bude v prosinci 2006 ještě zajímat média a z jakého důvodu? Nejen výše uvedené britské příklady, ale i zkušenosti z Německa, Nizozemska nebo Španělska hovoří jasně - reality show slouží televizím k rychlému vytvoření celebrit, které žijí a zanikají se sezonou, v níž se daný pořad vysílá.

Výjimka potvrzuje pravidlo
Na reality show se svorně po několik měsíců podílejí všechna média -od televize přes noviny a časopisy, rozhlas až po internet. Po skončení se ukáže, že jen málo soutěžících má schopnost prosadit se něčím jiným, než je známost jejich tváře. Ví to televize, ví to ostatní média i reklamní průmysl, a všichni se snaží mediálně známé a současně nové tváře vytěžit co nejrychleji, než bude pozdě - než je z divácké paměti nemilosrdně nevytěsní jiné tváře z jiné show.

Určitou výjimkou jsou castingové reality show - jako je například Česko hledá SuperStar. Je to logické - jejich protagonisté musejí něco umět, nevystačí s tím, že by byli jen někde zavření pod pohledem kamer, a pokud jsou opravdu dobří, stávají se trvalou součástí hudebního průmyslu - jako například Aneta Langerová.

Na otázku, co přinesly show Big Brother a VyVolení jejich protagonistům, je tedy předčasné odpovídat. Nicméně je zřejmé, že miliony lidí dnes vědí, kdo je Vladko, Emil, Filip nebo David alias Shrek. Stejně tak je ovšem jisté i to, že se objeví jiní Vladkové a jiní Filipové. Dokud je diváci budou chtít sledovat.

Autor pracuje jako analytik TV Nova

Autoři: