I Česká národní banka a ministerstvo financí ohlašují pro letošní rok stagnaci. Podobné odhady mají pro své ekonomiky Němci, Francouzi a Skandinávci. Jih už je v těžké recesi, Británie v mírné, takže patříme k té úspěšnější části Evropy. Nikdo bohužel nevidí konec útlumu a čím dál častěji se mluví o ztraceném desetiletí. Stagnace nás tlačí do nového stylu byznysu i politiky.
Těžká recese jižní Evropy znamená pro země závislé na vývozu ztráty milionů bonitních zákazníků. Ty je potřeba hledat jinde. Ti prozíraví už začali. Největším obchodním partnerem Německa není poprvé Francie, ale Čína. Italové i ve své dluhové pasti dokážou slušně vyvážet. Jenže zatímco obchody se zeměmi EU rostly o 3,1 procenta, mimo Evropu o 11,3 procenta. Mimoevropský zájem drží také Irsko.
Je otázka, jestli se do Číny i my dostáváme jako němečtí subdodavatelé, nebo si tam musí české firmy prošlápnout cestu samy. Po přesunu z východoevropských trhů na západní se ale schyluje k dalšímu obratu.
Stagnace mění i politiku. Premiér už ohlásil, že letos bude třeba v rozpočtu vyškrtat dalších 26 miliard. Prostor pro konvenční politiku vyšších dávek, nižších daní nebo lepších veřejných služeb je čím dál menší. Hledají se témata, která zaujmou a moc nestojí.
