V současné době jsou mezi námi desítky tisíc spoluobčanů mezi sedmdesátkou a osmdesátkou, kteří nedostali ještě ani první dávku vakcíny a osmdesátníci též nejsou proočkovaní. Zatím se nenajde smělec (nebo drzoun), který by tvrdil, že mezi nejstaršími nejsou očkováni jen ti, kteří nemají zájem.
Očkování pro mladší zvětší fronty na injekci. Arenbergerův plán může být spíš PR akcí než realitou |
Není neobvyklé čekat po registraci na očkovací termín i měsíc. Proč tedy vláda tuhle frontu čekajících zvětšuje a čekání tím prodlužuje? Protože se chce prezentovat úspěchy, pohříchu fiktivními. Existuje-li a platí-li tu nějaká prioritizace, pak se musí vláda i koordinátoři snažit ze všech sil dopravit očkovací látku k praktikům, kteří možná jediní jsou schopni část seniorů obsloužit. Místo toho vidíme jen samé slavnostní kašpaření okolo nových očkovacích velecenter.
Jak to nakonec u nás s prioritizací dopadne? Jako vždycky. Už dnes se chovají koordinátoři spíš jako snaživí otroci statistik nebo podle jiného pohledu jako kšeftaři s vakcínami. Kvete tu očkovací turistika a vládne obecně známý princip našeho zdravotnictví a školství: kdo má peníze či alespoň známosti a zájem, má, co chce, ostatní dostanou, až co na ně zbyde.
Ve skupině nad šedesát let je sice mnoho již očkovaných chroniků, ale co bude příští pátek, až se očkování umožní všem nad 55 let? Statisíce nových aktivních zájemců jen odsunou na vedlejší kolej všechny ty sedmdesátníky a osmdesátníky, kteří se zatím nemohli či nedokázali registrovat. Chceme-li ochraňovat primárně ty nejstarší a nejvíce ohrožené, neměli bychom připustit, aby očkování řídil sociální darwinismus, maskovaný průhlednou výmluvou, že „někde už nemají koho očkovat“.
