Budějovický státní podnik sice prosperuje, avšak i na domácím trhu hraje čtvrté housle, natož pak na globálním. Cena, kterou tento závod má, je především ve značce, o níž se soudně pře s americkým konkurentem již sto let. Aktuálně vede podnik desítky soudních sporů a Budějovické pivo jako registrované zeměpisné označení chrání i EU, od našeho vstupu v roce 2004.
Jenže v Budějovicích je ještě jeden pivovar, a ten před nedávnem byl i pro stát k mání. Pro Američany by byl značnou vzpruhou v právních bitvách sebemenší pivovárek, který se může zeměpisným označením Budějovic vykázat. A zároveň by tím klesla cena pivovaru státního.
Kdyby se politici netvářili, jako by vaření piva v jižních Čechách bylo pilířem naši státnosti a byl to soukromý pivovar, mohli bychom býti jen pozorovateli. Pokud si své jedinečné postavení nedokáže obhájit soukromník, jde škoda jen na jeho vrub.
Jenže, přijde-li k úhoně tento specifický státní podnik, bude třeba se ptát. Proč se vedly nákladné spory, proč se stát a ministerstvo zemědělství neangažovaly v okamžiku, kdy byl městský konkurenční závod s výlučným domicilem ke koupi, a proč tak evidentní zájem správného hospodáře byl pominut? Nabízí se tuzemská odpověď: aby se soukromník mohl napakovat a stát ostrouhal.
