Nesmyslná pře by se dala označit za bezvýznamný rituál, protože se naši politici prakticky hádají o nic, vzhledem k počtu migrantů z Afriky či Blízkého východu na území republiky.
Volby vzkřísily téma uprchlické hrozby. Stává se úhelným bodem, od něhož se vede boj o lavírující voliče |
Migrace však zůstává celosvětovým faktem a i našim politikům by mohlo dojít, že takto si nepomůžeme a že nás migrace stejně dožene, a tedy by si zasloužila nějakou solidní diskusi, pochopitelně po volbách, až bude hysterie (snad) méně. Jenže v Česku se už hodně let věcně nediskutuje, politici a média jen rozdávají nálepky, které jsou zároveň i nadávkami, ať už jde o „vítače“, či „fašisty“. Pohybujeme se v začarovaném kruhu.
Posledním politikem, který problém ve veřejné debatě řešil, byl premiér Vladimír Špidla, jenž říkal: když nemůžu něco zastavit, musím se pokusit to alespoň moderovat. Tehdy sociálnědemokratický předseda vlády navrhoval, že bychom měli upřednostňovat příchozí z východu, zejména Slovany ze zemí bývalého Sovětského svazu. Tenkrát jsme se mu my v médiích hloupě vysmívali. Dnes víme, nakolik to bylo prozíravé.
Co ze Špidlova záměru zůstalo? Samozřejmě přijímáme mnohokrát víc lidí ze zemí nám blízkých, zejména Ukrajiny či Slovenska, a to je pro Česko výhodné, jsou nám kulturně blízcí a mnozí z těch, kdo tu například vystudují, i zůstávají. Nevznikají žádná ghetta, která by se řídila vlastními zákony, nevznikají tu ani komunity, jež by šířily nepřátelství vůči evropské civilizaci. Chceme-li s migrací něco dělat, jak se dnes s oblibou říká „na místě“, pak to vyžaduje opravu aktivní politiku v zahraničí, ale především peníze. Jenže my nechceme migranty a navíc nechceme nikomu dát ani korunu. Martin Zvěřina
