Je to o to trapnější, že pan Vlček předával Wintonovi pamětní list a medaili. To mu starý muž nestál ani za tu námahu, aby si zapamatoval jeho jméno? Působí to tak, že si udělal výlet a pracovní povinnost jej obtěžovala, a proto se nesoustředil.
Nesmíme však soudit pana Vlčka příliš přísně. V případě některého jiného ústavního činitele bychom mohli prohlásit, že byl indisponován. U Miloslava Vlčka můžeme jen smutně konstatovat, že to nikoho nepřekvapí. Ostatně čtenářům Lidových novin svou funkční negramotnost v minulosti demonstroval i v písemném projevu a jeho nechtěně komická extempore ve sněmovně slouží často k pobavení poslanců.
Siru Wintonovi snad někdo vysvětlil, že ten nešťastník, který mu komolil jméno, mu vlastně měl poděkovat a vzdát úctu jménem České republiky a jejích občanů. Panu Vlčkovi by pak měl nějaký, nejlépe spolustraník, šetrně vysvětlit, že by se měl zdržet projevů, zvláště za hranicemi, škodí to pověsti Česka.
