Dvě opoziční koalice mají jedinečnou příležitost vysvětlit voličům, proč je důležité shazovat vládu čtyři měsíce před volbami a proč to není plácnutí do vody. Zatím se to moc nedaří.
Přesvědčené opozičníky přemlouvat nemusejí, odplivnout si před Babišovou vládou patří k oblíbeným rituálům „demokratických“. Ale má to háček, na to, aby některá z opozičních koalic mohla pomýšlet na vítězství, musí nutně oslovit i voliče nevyhraněné a váhající a to v co největším počtu. Jenže nad počínáním opozice kroutí hlavou i spřátelená média a samotní vůdcové se spíš vymlouvají, než by cokoli osvětlovali.
Opozice zřejmě nezíská hlasy komunistů pro nedůvěru vládě, o konečném postoji rozhodne klub ve čtvrtek |
To, že Andreje Babiše má prezident v hrsti, že má ve vládě své lidi, víme od vzniku vlády a je to každému zjevné. Zároveň však prezident nikdy neovládl naši zahraniční politiku, i když by zjevně chtěl (viz Vrbětice). Opozice mu nyní chce dát i tuto možnost. Voliče by určitě zajímalo, k čemu by mu byla dobrá například další vláda Miloše Zemana `a la Rusnok, bez důvěry i jakékoli opory ve sněmovně. Samozřejmě by se touto cestou zbavili Babiše, jenže republice by nepomohli, právě naopak. Žádná další možnost se nerýsuje, a tak budou dnes všichni na opoziční rétoriku zvědaví.
Kdo chce zapalovat, musí sám hořet, říkávali rudí agitátoři neblahé paměti. Jak se má někdo zapálit pro nápad, který situaci nezmění buď vůbec (Babiš dovládne), nebo změní k horšímu (nastoupí nová Zemanova parta)? Trochu to připomíná hloupé a zbytečné zrušení stavu nouze v únoru před kulminací zatím poslední vlny covidu. Tehdy také rozum podlehl opozičním citům. Nebo se takhle vábí nerozhodnutí?
