Veškeré stížnosti k Ústavnímu soudu, které krok prezidenta napadají, tedy musíme brát jako politický akt. Měl-li by Ústavní soud amnestii zrušit, byla by to de facto likvidace této instituce v naší ústavě. Vždy tu bude někdo, kdo se může cítit nebo i objektivně být poškozen tím, že prezident udělil amnestii, případně milost.
Chápeme zástupce obětí H-Systemu, jejich vztek a bezmoc se vtělily do ústavní stížnosti mimo jiné i proto, aby advokáti klientům ukázali nějakou činnost. Sociální demokraté, to je jiná kapitola. Chovají se, jak jim velí nejhorší tradice – když někomu hoří chalupa, tak neváhají a přiběhnou se zadarmo ohřát. Nyní se budou tvářit jako ochránci obětí zločinu, aniž pro ně cokoli pozitivního učinili. Patrně si podobně alibisticky představují kultivaci místní politiky.
Václavu Havlovi někteří vytýkali, že v poslední fázi prezidentství rozdával metály kamarádům. Jak nevinná činnost to byla, vidíme teprve v závěru Klausova mandátu. Buď současný prezident neví, co udělal, a je mimo jiné obklopen nekompetentními hlupáky, anebo si myslí, že velkozloději nejsou pro společnost nebezpeční. Každopádně už i ti střízlivější mezi námi budou velmi rádi, že Václav Klaus prezidentem brzy nebude.
