Středeční článek Financial Times ale tomu všemu poněkud odporuje: úplně stejným a akutním nedostatkem pracovních sil totiž trpí Německo, které není považováno za východoevropskou ani středoevropskou ekonomiku, nýbrž za nejvyspělejší ekonomiku západní.
Německému průmyslu akutně schází 1,2 milionu dělníků, a to do té míry, že je na mnoha místech ohrožena plynulost výroby. Experti podle článku očekávají vážné dopady na německou ekonomiku. Německo tak řeší úplně stejné problémy jako my – dovážení dělníků ze zemí mimo EU, protože rezervoár těch z EU už též vyschl. Situace je vážná hlavně v průmyslově zatíženém jižním Německu, kde je míra nezaměstnanosti okolo jednoho procenta.
Lidé se shánějí všude: chybí řidiči kamionů, zdravotní sestry i dělníci u pásu. Článek opatrně našlapuje kolem toho, že s diskutovanou migrací a integrací uprchlíků v Německu to nesouvisí (asi se mlčí o tom, že otázka zaměstnanosti uprchlíků zatím v masovém měřítku není na pořadu dne). Ekonomové se tomuto tématu vyhýbají.
Uprchlíci neuprchlíci, stejně jako u nás se dnes v Německu připravuje legislativa, která podnikům umožní flexibilně dovážet kontingenty pracovníků ze zemí mimo EU. Když to tedy zjednodušíme, o Ukrajince se s námi budou Němci brzy prát.
Nabízejí se tak zajímavé otázky. Do jaké míry souvisí akutní nedostatek pracovní síly s fenoménem určité fáze růstu postkomunistické silně průmyslové ekonomiky – a do jaké míry s tím, že jsme silně propojení s německou ekonomikou, a řešíme tedy podobné problémy jako německá ekonomika? A do jaké míry se německý vývoj opírá o zadržování mzdového růstu? A kde se v této fázi nachází tolik diskutovaná robotizace? Text ve FT se nezmiňuje o tom, že by mohla situaci vyřešit. Asi je stále ještě ve stadiu experimentu a nelze s ní počítat jako s určujícím makroekonomickým faktorem.
