3. července 2018 14:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Neponechávám nic náhodě, říká americký režisér Richard Linklater

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Karlovy Vary, 01.07.2018, Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, Richard... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Karlovy Vary, 01.07.2018, Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, Richard... | foto:  Dan Materna, MAFRA

KARLOVY VARY Hostem karlovarského festivalu byl režisér a producent Richard Linklater (1960), který před čtyřmi lety nadchl svět výsledkem svého projektu Chlapectví, hraného filmu, který natáčel 12 let.

Čas nechal Richard Linklater hrát zásadní roli i v úspěšné trilogii s Julií Delpyovou a Ethanem Hawkem – jednom ze současných nejpůsobivějších milostných příběhů na filmovém plátně. První snímek Před úsvitem natočil s mladými herci v roce 1995 a třetí nazvaný Před půlnocí až po dlouhých 18 letech v roce 2013. V Karlových Varech Richard Linklater představil také neziskovou filmovou organizaci Austin Film Society, kterou založil v roce 1985 a jež umožnila tvorbu řady amerických nezávislých filmařů. Vary věnují tomuto texaskému fenoménu celou jednu sekci.

LN: Jak přesně se zrodila Austin Film Society?

Byl jsem mladý filmový nadšenec, co chtěl zkrátka vidět co nejvíc filmů. A štvalo mě, jak omezená je nabídka. Tak jsem začal sám vypůjčovat filmy od distributorů a promítat je. S kamarády jsme rozdávali letáky jako na nějaký koncert a lákali jsme lidi do kina na Fassbindera... Věřím, že v kultuře i obecně v čemkoli na světě platí, že když chcete něco uskutečnit a nejde vám o zisk, dá se toho dosáhnout. Nechtěl jsem na tom vydělat, chtěl jsem jenom vidět ty filmy. A to byl začátek všech dalších věcí. Původně jsme byli spíš hudební a literární komunita, ale pak jsme se posunuli k filmu. A tyhle první zkušenosti mě dost naučily o produkci, jak si hledat publikum a podobně.

LN: Také jste se věnoval baseballu a jednu dobu jste pracoval na ropné plošině... Čím vás nakonec tak osudově přitáhlo právě natáčení filmů?

Vždycky jsem při tom všem psal. Viděl jsem se třeba jako baseballový hráč, který píše romány. Ale pak jsem v sobě zkrátka objevil filmaře, to mi bylo takových dvacet jedenadvacet let. Viděl jsem vážně spoustu filmů, a když jsem pak pročítal některé své starší povídky, už jsem si říkal, tohle by se přece dalo na točit – a už jsem viděl ty záběry.

LN: Bylo pro vás důležitější zachytit, co se děje kolem vás, nebo spíš vymyslet vlastní příběh?

Asi jsem nad tím moc nepřemýšlel. Většinou chcete točit takové filmy, jako byly ty, co vás k tomu přivedly. Dost brzy jsem přišel na to, že těžiště mých filmů bude v dialozích a budou hodně osobní. Že to nebudou akční dobrodružství, i když i takové mám rád.

LN: I když jsou vaše filmy hodně intimní, je v nich výrazně vidět i vliv prostředí, kde se odehrávají...

Ano, samozřejmě. Nikdo se nemůže rozvést se svou kulturou, s prostředím, kde žije. Myslím, že nejvíc sdělíte, když se snažíte autenticky zachytit, kde jste. Chlapectví je jistě také zobrazení Texasu v určitém období. A zároveň si myslím, že když to uděláte poctivě, dokážou se do vašeho prostředí vžít lidé kdekoliv na světě.

LN: V úspěšné trilogii Před úsvitem, Před soumrakem a Před půlnocí jste se ale z Texasu hodně vzdálil. Proč jste si vybral Evropu – Vídeň, Paříž, Řecko?

Úplně původně mi vlastně bylo jedno, kde to bude. Pak jsem poprvé v životě opustil Státy a dostal jsem se do Berlína. Procházet se městem v cizí zemi je asi pro každého mladého člověka zážitek, který ho hodně nabije. A v hlavě jsem měl příběh, který se odehrával ve Spojených státech, ale přišlo mi teď mnohem lepší, když se v něm setkají lidé z různých kultur. A nezáleželo mi zase tak přesně na tom, odkud kdo bude. Zpočátku jsem to spíš viděl na americkou dívku, která se v americkém městě seznámí s Evropanem. Všechny možnosti byly otevřené a pokaždé by to byl vlastně stejný příběh.

LN: Ve druhé části trilogie už se hlavní představitelé Julie Delpyová a Ethan Hawke podíleli na scénáři. Jak spolupráce probíhala?

Je to docela zážitek, vidět je, jak se přesouvají mezi procesem psaní a herectví. Vždycky jsou z toho hrozně zmožení. A já nad nimi práskám bičem... Všechno pak vypadá úplně přirozeně, ale je to fuška.

LN: Nedávno uplynulo šest let od natáčení snímku Před půlnocí. Leckdo možná doufá, že to ještě nebylo všechno.

Já vím... V každém případě teď už máme oproti těm třem filmům zpoždění, touhle dobou už jsme vždycky měli vymyšlený základní nápad. Nějak jsme teď spolu moc nebyli. Julie má dítě, Ethan čtyři... A taky to nechceme dělat jen proto, abychom to udělali. Musel by tam být nějaký opravdu dobrý nápad, co chceme prozkoumávat.

LN: Jedno z kouzel vašich filmů je, že dialogy v nich připadají divákům tak nesmírně spontánní...

A nejsou.

LN: Vážně je všechno do posledního slovíčka připravené?

Ano. V žádném z těch tří filmů není ani jeden moment, kde by se improvizovalo. Ani zdaleka. Samozřejmě když příběhy vymýšlím, tak si nejprve jen tak sním a pohrávám s nápady, ale jakmile už začnu pracovat, už chci mít všechno velmi strukturované a dobře naplánované.

LN: Psalo se, že chystáte film o přistání na Měsíci v roce 1969. Jak to s ním vypadá?

Ano, o to jsem se snažil, ale nepodařilo se mi sehnat peníze. Takže teď na tom právě nedělám. Ale myslím, že ještě budu. Jen musím připravit novou verzi s menším rozpočtem.

  • 0Diskuse


Marcel Kabát

Autor

Marcel Kabátmarcel.kabat@lidovky.czČlánky


Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz