LN: Pořád je vám smutno po Československu?
Prožil jsem v něm většinu svého života, a tak na něj vzpomínám s láskou inostalgií. A pak sté výročí je krásná věc, vznik Československa si dokonce ani já nepamatuju.
LN: Prospělo nám rozdělení?
Teď se nehádáme, my Slováci nenadáváme na Prahu, ale na Brusel, to se zásadně změnilo. Přestaly ty spory, kdo na koho doplácí, a podobné hlouposti. Nemyslím si ale, že rozdělení byla nějaká úžasná záležitost. Jsem toho názoru, že každý rozvod i v manželství je to nejrychlejší a nejjednodušší řešení, soužití je o hodně těžší.
LN: To máte jistě pravdu, ale zdá se mi, že ti, kdo chtěli pryč, byli hlavně Slováci a vzedmula se u vás velká vlna nacionalismu.
To máte pravdu, to se vám nezdálo. A já, protože jsem nebyl pro rozdělení státu, jsem to často schytal. Ovšem při dvacátém výročí založení Slovenské republiky mě velmi překvapilo, jak se mnozí slovenští politici, a i ti, kteří byli u toho, vyjadřovali k rozdělení. Všichni to svalovali na Václava Klause, takže to vypadalo, jako by to oni vlastně vůbec nechtěli.
LN: V té chvíli jsme ale byli hodně rozhádaní a nejspíš jiná cesta nebyla.
Asi nebyla, ale mně se zdálo, že je to škoda. Každé rozdělování je škoda, spojování je užitečnější. I dnes se mi rozdělování Evropské unie zdá nesmyslné. Vidím to jako chybu. Tehdy k tomu přistupovala i další potíž – samostatnému Slovensku hrozil mečiarovský režim ato nebylo nic hezkého, žádná skvělá budoucnost. Naštěstí jsme se z toho dostali.
LN: To ano, vypadá to, že jste na tom lépe než my.
No jo, když vy musíte pořád mít v politice nějakého Slováka, vy se bez nás prostě nemůžete obejít.
LN: Co bychom si měli vzájemně popřát do další stovky?
Aby fungovala demokracie, to je velmi důležité, zvlášť teď, když lidé tento systém začínají podceňovat. A to je hlavně na politicích, aby jim stále vysvětlovali, jaké přednosti demokracie má. Lidé by si měli uvědomit, jaká je cena svobody, protože když ji máte, přestanete o ní přemýšlet, a dokonce si jí i přestanete vážit. Vážíte si jí, když ji nemáte, a my ji máme, tak bychom na to neměli zapomínat. Máme se tak dobře, že jsme rozmazlení, a to je velké nebezpečí a tomu se musíme ubránit.
