Není u nás moc poplatků, které by byly vymáhány s takovou razancí. Pokuty za nezaplacené povinné ručení, které potenciálním dlužníkům rozesílá Česká kancelář pojistitelů (ČKP), už dostihly více než 328 tisíc lidí, tedy zhruba počet obyvatel Ostravy. Lidé, kteří platí za každý den, kdy je jejich auto nepojištěno, už kanceláři zaplatili 278 milionů korun.
„Převážná část lidí uhradí dlužnou částku hned po první obsílce. K externímu vymáhání inkasními agenturami postupujeme jen ty výzvy, na které lidé vůbec nereagovali. Těm se pak samozřejmě nekomunikování značně prodraží a ve výsledku zaplatí o mnoho vyšší částku než ti, kteří zaplatí ihned,“ popisuje zkušenosti z honu na dlužníky výkonný ředitel ČKP Jakub Hradec.
Razanci, s jakou kancelář pokuty vymáhá, dobře ilustruje i počet rozjetých soudních řízení o zaplacení pokuty. ČKP jich eviduje téměř devět a půl tisíce, přičemž jejich výsledek je zatím nejasný. Žaloby totiž podala ČKP teprve v druhé polovině minulého roku, takže žádná ze soudních pří ještě není uzavřena.
I tak může být kancelář pojistitelů se svou dosavadní činností spokojena. Postupně se totiž daří snižovat počet nepojištěných aut. Ještě v roce 2009 jezdilo v Česku 12 procent nepojištěných vozů, loni v říjnu už to bylo jen osm procent, tedy zhruba 371 tisíc aut. Plní se i takzvaný garanční fond, kam ČKP ukládá peníze vybrané na pokutách. Z tohoto balíku se poté hradí škody, které při vážných nehodách způsobí nepojištění řidiči. Zkroucené plechy, které při špatném parkování způsobí anonymní škůdci, se z tohoto fondu neproplácí.
Má platit pokutu za auto, které prodala před 15 lety Tažení České kanceláře pojistitelů má ale občas zjevné trhliny. Stále častěji totiž dostávají obsílky i lidé, kteří povinné ručení bez problémů platí. Stalo se to například Alexandře Cicale z Prahy, která měla zaplatit pokutu za to, že nepojistila vůz – který už ale 15 let nemá. Škodu Favorit tehdy se všemi náležitostmi prodala jinému vlastníkovi, včetně toho, že vůz řádně odhlásila. Pro ČKP jako by se ale nic nezměnilo a auto stále vedla jako její majetek, a proto i na ní vymáhala pokutu. Problém tkví v samotném postupu zjišťování neplatičů. Pro jejich identifikaci ČKP porovnává dva seznamy: centrální registr vozidel a databázi pojištěnců. Když dotyčný nefiguruje v obou seznamech, stává se automaticky neplatičem.
Údaje v centrálním registru ale mnohdy neodpovídají realitě. Jinak řečeno: zatímco v obecním (místním) podřízeném registru dávno prodané auto už léta není, v tom centrálním stále figuruje. Právě to se stalo i paní Cicale. Auto, za které chtěla ČKP pokutu, po jeho prodeji z obecního rejstříku vymazali.
Chyby v centrálním registru nijak netají ani ministerstvo dopravy. Většina prý vznikla při digitalizaci systému, kdy byly údaje přepisovány z kartiček do počítače. ČKP tak vlastně svým pročesáváním registru odhaluje staré kostlivce. Kolik jich je, nedokáže odhadnout nikdo.
