Jiří Brodský z Kanceláře prezidenta republiky zpochybnil ve svém textu O prezidentově státní návštěvě v Irsku (LN 18. 11.) způsob, jakým tyto noviny informovaly o návštěvě Václava Klause v Irsku (Klausův irský skandál, LN 13. 11.).
Tvrdí, že autorka textu, zpravodajka LN v Bruselu Kateřina Šafaříková, si neposlechla a nepřečetla autentická prohlášení, a tudíž o návštěvě mylně informovala. Právě proto však, že si autorka poslechla a přečetla autentická prohlášení, považuji za nutné uvést věci na pravou míru.
Z polemiky Jiřího Brodského vyplývá, že jediným zdrojem reakcí na prezidentova slova ze strany irského ministra zahraničí Micheála Martina mu byla společná tisková konference obou politiků. Zjevně proto Jiří Brodský usoudil, že ministr Martin neřekl, co mu bylo připsáno.
Nicméně on to řekl, a sice druhý den ráno pro irské veřejnoprávní rádio RTÉ. Právě v tomto rozhovoru se Micheál Martin proti prezidentovým slovům jasně ohradil. Z tohoto veřejného zdroje čerpaly Lidové noviny, což bylo v článku jasně uvedeno. Ostatně tento rozhovor, vedený v angličtině s krásným irským přízvukem, si lze i nyní poslechnout na internetu, na webu RTÉ (www.rte.ie).
Srovnání je evidentní Jiří Brodský tvrdí, že Václav Klaus nepřirovnal Irsko ke komunistickému státu. To je jeho interpretace. Irský ministr zahraničí prezidentova slova ale zjevně chápal jinak. V rozhovoru Micheál Martin říká, že označení Declana Ganleyho za disidenta je „ridiculous assertion“, tedy „směšné prohlášení“ (tento termín opakuje několikrát v různých obměnách), a důrazně dodává: „This is no communist state.“ Tedy „toto není žádný komunistický stát“. Proč by se Martin takto ohrazoval, kdyby souhlasil s Jiřím Brodským? Dále pan Brodský píše, že prezident nepřirovnal Declana Ganleyho k disidentovi v Irsku, ale jen k disidentovi v EU. Na okraj: kritizovaný rozdíl je čistě kosmetický, protože čemu Declan Ganley oponuje vzhledem k irské vládě (Lisabonská smlouva), tomu oponuje i vzhledem k EU (Lisabonská smlouva) a odtud dle prezidenta jeho „disidentství“. Pomiňme také, že samotný termín disident obsahuje vztažení k vlastní zemi, vládě, režimu atd.
Václav Klaus v Irsku zdůvodnil disidentskou paralelu takto: „My jsme byli rádi, když k nám v době komunistické éry jezdili západoevropští politici a setkávali se s našimi disidenty. Já se stejným způsobem teď setkávám s panem Ganleym.“ Je evidentní, že prezident srovnal situaci českých disidentů v dobách ČSSR s postavením Declana Ganleyho v Irsku v roce 2008. V překladu se nic neztratilo Jiří Brodský také tvrdí, že Micheál Martin nepoužil slova „směšný“ a „absurdní“. Irský ministr v souvislosti s prezidentovou disidentskou paralelou užil tři přívlastky, a sice „ridiculous“, „very shallow“ a „bogus“. Tedy „směšný/komický/absurdní“, „velmi plytký/povrchní“ a „falešný/nepravý“. Je zjevné, že Lidové noviny použily střízlivý překlad. Autentičnost Martinových slov si lze opět ověřit poslechem zvukové nahrávky na RTÉ.
Konečně, Jiří Brodský se ohrazuje proti větě Kateřiny Šafaříkové, že Václav Klaus „nedostal pozvánku k oficiální návštěvě od vlád čtyř největších evropských zemí“. Upozorňuje, že hned po svém zvolení v roce 2003 odjel český prezident na návštěvu do Německa. Sama Kancelář prezidenta republiky nicméně zmíněnou návštěvu, stejně jako mnohé jiné cesty do Německa a Británie, označila na své internetové stránce www.hrad.cz za pracovní, nikoli oficiální.
Lidové noviny velmi vítají příspěvky do věcné debaty, za profesionalitou svých redaktorů si ale stojí. V případě nepřesného referování chybu uznáme. Tento případ ale takový není.
***
Lidové noviny velmi vítají příspěvky do věcné debaty, za profesionalitou svých redaktorů si ale stojí
O autorovi| Veselin Vačkov, šéfredaktor LN
