Spíte na více než deset let staré matraci? Pokud se hodně potíte, je na čase ji vyměnit. V opačném případě může správně udržovaná matrace sloužit i patnáct let. Záleží hlavně na tom, jak je zatěžovaná a z jakého je materiálu. Známky proležení ale začne časem vykazovat každá.
Pozor na zdravotní matrace Pokud trpíte bolestmi zad, zeptejte se ortopeda, jakou matraci by vám vzhledem k vašemu onemocnění doporučil.
„Varuji před výrobci a prodejci, kteří své výrobky šperkují přívlastky zdravotní, hygienická, ortopedická a podobně, a nemají přitom potřebný protokol o provedených zkouškách v akreditované zkušebně, čímž porušují zákon. Ani v legislativě ale dosud nejsou zpracované příslušné zkušební metodiky například pro stanovení ortopedické matrace,“ říká Věra Jančová, soudní znalkyně v oboru ekonomika a kvalitativní znaky čalouněného nábytku.
Podle ní není relevantní ani označení zimní a letní strana matrace. „V podstatě jde pouze o umístění vlněného rouna na zimní stranu a PES rouna nebo Ba rouna na letní stranu do poslední konstrukční vrstvy pod potahem,“ vysvětluje znalkyně.
Pružinová, nebo pěnová?
Při koupi matrace se ptejte na její tloušťku. Podle odborníků je dobré vybírat pěnovou o tloušťce minimálně 15 cm a pružinovou 18 cm, lépe ale 20 cm. Zajistíte tím, že se v namáhaných částech neproleží až na rošt. Čím více vážíte, tím vyšší matraci byste si měli pořídit.
Kromě tloušťky matrace byste se měli zajímat o to, z jakého materiálu je vyrobená. Klasické pružinové mají tu výhodu, že jsou prodyšnější než matrace z polyuretanové pěny a podléhají méně deformačním změnám. Jejich výhodou je také nižší cena. Na druhou stranu ale nekopírují přesně křivky těla. Z ortopedického hlediska se tedy mohou jevit jako lepší matrace pěnové.
Je ale třeba říci, že existují různé typy pružinových koster. Například takzvané taštičkové, u nichž je každá pružina zašita do taštičky, nebo chcete-li kapsičky, se na rozdíl od klasických pružinových matrací lépe přizpůsobí vašemu tělu. Vyjdou vás ale asi o dvě tisícovky dráž.
Podle Jančové nelze jednoznačně říci, zda jsou lepší matrace pružinové, nebo pěnové. Záleží to na mnoha aspektech - například na roštu. Pěnové varianty je dobré pokládat na rošt s minimálně 24 lamelami nebo na pevnou, ale prodyšnou podložku s maximálně 40 mm velkými otvory po celé ploše. Na zcela neprodyšnou podložku lze pokládat jen některé typy pružinových matrací.
Většina lidí nakupuje matrace pěnové. Poslední dobou roste zájem o matrace vyrobené z tzv. studené pěny. Pokud se pro tento typ rozhodnete, dbejte na dodržení správné objemové hmotnosti 40 kg/m3. Někteří výrobci je nabízejí i v objemové hmotnosti nižší až o 15 kg. Taková matrace má ale nižší životnost, neboť je náchylnější k proležení.
Pořídit si můžete také matraci z takzvané líné pěny, která je méně pružná. Místa prohnutá pod větší zátěží se vrací do původní polohy podstatně pomaleji než u ostatních pěn. Líná pěna pod teplotou těla měkne a nevytváří protitlak. Je vhodná zvláště pro starší lidi.
Jedním z nejlepších materiálů je podle odborníků latexová pěna neboli pěnová pryž. Použitý latex může být s větším podílem přírodního, nebo syntetického materiálu. Tyto matrace mají velkou objemovou hmotnost, 65 až 70 kg/m3, a jsou vhodné jak pro lidi s nadváhou, tak pro velice hubené. Jejich nevýhodou je celkem vysoká pořizovací cena a také hmotnost. Matrace vážící asi 30 kg, tedy přibližně dvojnásobek oproti ostatním pěnovým matracím, se vám bude hůře udržovat.
Pokud po ní zatoužíte, dejte si pozor na výrobce. Ne od každého jsou tyto matrace kvalitní. „Doporučuji kupovat od prověřeného dodavatele, nejlépe českého výrobce.“ říká soudní znalkyně.
Čím tvrdší, tím lepší. Nebo ne? Mezi lidmi koluje stále mýtus, že správná matrace má být co nejtvrdší. Podle odborníků to ale není pravda. Matrace by se měla přizpůsobit tělu. U velmi tvrdé matrace hrozí, že se v noci budete probouzet s přeleženými brnícími končetinami. Platí to hlavně pro starší lidi, kterým se končetiny přirozeně hůře prokrvují.
„Pokud je ale hlavním konstrukčním materiálem polyuretanová pěna, je vhodné vybrat i mírně tvrdší. Po sedmi až deseti dnech namáhání totiž začne pěna otevírat svoji buněčnou strukturu a to způsobí její změknutí. Následkem působení klimatických podmínek pěna degraduje a dál měkne,“ radí Jančová.
Tvrdší matraci vybírejte i pro děti do tří let - pokud se budou snažit postavit, matrace by se neměla příliš propadat. Pro komfort dítěte matraci neobalujte igelitem. Kupte raději matraci se speciálním potahem, který má z vnitřní strany fólii, jež zabraňuje prosáknutí tekutin do jádra, a zároveň nebrání vsakování do horní části. Dítě tak nebude ležet v mokru a matrace se nezničí.
Pro děti do věku zhruba deseti let kupujte matrace o něco měkčí než pro nejmenší. Teenageři, kteří často používají postel i přes den, a matrace je tím pádem více zatěžovaná, ocení sendvičovou variantu. Je složena z více vrstev pěn a je odolnější.
Pro alergiky jsou vhodné matrace vyrobené z více vrstev, které do sebe zapadají a lze je kdykoliv rozdělit. Lépe se udržují a větrají.
Matrace na míru Matraci si můžete nechat vyrobit také přímo na míru, ale její cena pak bude samozřejmě vyšší - kvalitní pořídíte kolem 15 tisíc korun.
Dobrého výrobce poznáte i podle otázek, které bude třeba zodpovědět: kolik vážíte, jak jste vysocí, jakou polohu při spaní preferujete, z jakého materiálu chcete matraci. V neposlední řadě byste také měli podstoupit takzvané morfologické měření. Lehnete si na podložku rozdělenou do deseti zón a prodavač si označí, kde máte lopatky, kde horní a dolní část pánve apod.
***
11 pravidel správného výběru matrace
- musí být prodyšná
- nesmí se bočně vykyvovat ani „plavat“
- bočnice musí být zpevněné, aby uživatel neměl pocit,
že sklouzne
- při užívání nesmí vydávat žádné zvuky
- pod potahem nesmí vznikat hrboly způsobené
sesmýknutím rouna
- měla by být umístěna nad prachovou a průvanovou
zónou
- optimální výška horní plochy je 38 cm nad podlahou,
pro seniory ještě výše
- při výběru musíme brát v úvahu rošt (pevný/
polohovací apod.)
- rošt nesmí být plný a neprodyšný
- všechny použité materiály musí splňovat požadavek
hygienické nezávadnosti
- potahové materiály musí splňovat ČSN EN 14465
(80 4206): 2004, kategorii B
- náročné použití v domácnosti (někteří výrobci šetří
tak, že používají netkané textilie, které se žmolkují
a prodírají)
