Stalo se to v roce 2005: malý černobílý bijáček, ve kterém se skoro nic neděje a který téměř neopustí prostory jednoho sídlištního bytu, pobláznil Mexiko a pobral jedenáct tamních výročních filmových cen – Arielů. Navíc šlo o celovečerní debut chlápka, jenž do té doby točil hlavně videoklipy – přičemž tenhle snímek má od běžné produkce MTV asi stejně daleko jako raná díla Jima Jarmusche. Kachní sezóna byla prostě událost. „Událost“ je přitom ironií osudu to poslední, k čemu v ní dojde. Celý film se odehrává během jednoho ospalého nedělního odpoledne na předměstí Mexico City. Nejlepší kamarádi, puberťáci Flama a Moko, se chystají strávit konec víkendu v prázdném bytě bez rodičů, zato ve společnosti počítačových her, pizzy, koly a pornočasopisů.
Idyla se ale nekoná: nejdřív vypadne proud, potom se k nim vnutí šestnáctiletá sousedka Rita, která u nich potřebuje upéct narozeninový dort, roznašeč pizzy Ulises dorazí jedenáct vteřin po limitu, ale odmítá odejít bez zaplacení, vypadne proud (znovu)... Pod sérií banálních situací, všeobjímající nudy a mírně absurdních dialogů nicméně začne krystalizovat určitý hořkosladký životní pocit – nejistota dospívání, frustrace ze zaseknutosti ve stávající situaci. Nedá se to pojmenovat, nedá se na to ukázat prstem, jen cítit. To dvojité bezčasí – prázdnotu víkendu bez rodičů a mrtvý bod mezi dětstvím a dospělostí – režisér Fernando Eimbcke zachytil dokonale. Vojtěch Rynda Kachní sezóna. Na ČT2 13. 4. ve 22.40
